Veritas

Hromnice (24. Týden)

Vyhlédl z okna Clarence House do pochmurného dne nad mudlovským Londýnem. Zdejší šedý zimní opar byl deprimující stejně jako vzdálené hučení projíždějících aut na mokré vozovce, které připomínalo povzdechy umírající meluzíny. Prakticky měl dost moci a nadání na rozehnání mraků nad Londýnem, ale za to by už jisto jistě skončil na pěkných pár let v Azkabanu.

I jeho nálada byla nedobrá a přitom dnešní den začal tak dobře.

Po probuzení, v krásných pět hodin ráno po neuvěřitelných čtyřech hodinách klidného spánku, ho přivítalo jasné nebe, na kterém byl ještě vidět ustupující měsíc. Byla to opravdu krása, taková, až si vytáhl svou fujaru, otevřel okno do mrazivého dne a začal hrát. Kdoví proč se to nelíbilo Minervě a tak mu přišla tlouct na dveře s tím, aby byl potichu, než alespoň vyjde slunce. Nejspíš nedokázala ocenit, jak se v poslední době velice zlepšil, tak jí udělal radost a místo fujary vytáhl housle. To už jí kupodivu nevadilo, přestože hraní na ně byla pro Albuse hrozná nuda.

Mezi první snídaní a druhou snídaní se studenty strávil krásné chvilky ve vaně se svou kachničkou. Byl opravdu rád, že mu tenhle mudlovský vynález Arthur dal před třemi lety k Vánocům. Jeho růžová kachnička byla prostě roztomilá, plavala a pískala, a když ji člověk hodil na zem, tak i poposkočila. Nechápal, že se takový úžasný zábavný prvek do vany v kouzelnickém světě hned neuchytil, tak koupil malou výrobnu kachniček v mudlovském světě a začal je dovážet do toho kouzelnického a zejména rozdávat svým známým. Obchod mu kvetl, což se také dozvěděl dnešního rána, ostatně tak jako všechno, čeho se dotkl.

Dopoledne měl také růžové, po papírování, které měl hned za sebou, zašli s Fawkesem do skleníků na příjemnou procházku, natrhat si nějaké místní ovoce a popovídat si s kůrolezy. Tedy, samozřejmě mluvil on, oni si ho jen prohlíželi usazení na kmenech stromů, ale stejně to byl vydařený den. Po cestě zpátky dokonce potkal Firenze, se kterým se hrozně dlouho neviděl, protože se mu, po malých krůčcích a velice opatrně, prý podařilo zase se sblížit s pár kentaury ze svého stáda, tak si to nechtěl pokazit ochomýtáním kolem bradavického hradu, ale stejně prý nemohl odolat, aby nepřišel na kus řeči.

Oběd byl také skvělý, pravda, Severus byl trochu nabručený, protože měl opar, ale ve své podstatě nic tak strašného. Skutečně zlé věci se začaly dít až odpoledne, když k němu dorazila pošta se špatnými zprávami. Nejdřív se dozvěděl, že Aurelia Ponsonbyho, syna jeho dobrých známých z mládí, nalezli v hrozném stavu v jeho domě na Příčné. A nejednalo se bohužel o neověřenou zprávu z některého z jeho zdrojů, nýbrž o oficiální dopis od Sv. Munga, kde byl Aurelius hospitalizován. Neměl žádné příbuzné, jedinou kontaktní osobou byl Albus, přestože to bylo už tři desítky let, co se naposledy viděli a skoro pět let, co si vyměnili víc než jenom přání k Vánocům.

Spěchal k Mungovi, aby se musel postavit velice zlé pravdě; Aurelius nebyl jenom vážně zraněný, někdo z něj vysál poslední špetku magie a jeho skoro mrtvé tělo nechal pohozené několik dní v jeho domě. Tak strašnou věc mohl spáchat jen jediný člověk a to Tom. Pouze on byl nejen dostatečně krutý, ale i mocný a tím pádem schopný postavit se beze strachu Aureliovi, který byl čarodějem dvanácté úrovně.

S těžkým srdcem zašel do přeposílacího centra v Londýně a pod záštitou svého jména poslal dopis sem, Alžbětě a vyžádal si urgentní schůzku. Sice to nějaký čas trvalo, musel se stavit v mudlovské kavárně na výborné latté, ale nakonec byl tady u okna a vyhlížel ven, vyčkával, až se Alžběta dostaví.

Začínala to být už docela otrava tu jen tak stát a nic nedělat. Vydal se proto na průzkum pokoje, ve kterém ještě nebyl. Byl tu jenom párkrát od doby, co tu Alžběta začala bydlet a pokaždé ho vzali někam jinam, přičemž mu nedovolili se porozhlédnout po domě a tvářili se zle, když v hale sahal na vyřezávané obložení. Byli trochu mudlovsky naivní, když si mysleli, že by mu mohli zabránit projít si celý dům, pokud by o to opravdu stál. Dva mudlovští vojáci u dveří by ho nezadrželi ani na pět minut. Nicméně nebyl tak zle vychovaný, aby slídil po cizím domově, když si to jeho majitel nepřeje.