Veritas

Klid před bouří (19. týden)

Od návratu do Bradavic se nehnul ze svého pokoje, protože jedině tam se cítil naprosto v klidu. Neřekl by, že se venku vyloženě bojí, jen se necítil tak bezpečně jako dříve. Když málem přišel o své dítě, došlo mu, jak hrozně křehký teď ve skutečnosti je. Do té doby si stále dokola opakoval, že se nebude omezovat, dokud to nebude nezbytně nutné a nebude se věnovat svému těhotenství, jako kdyby to byla nejdůležitější věc na světě.

Po nepovedeném vtípku Weasleyovic dvojčat na to trochu změnil názor.

Rozhodl se, pro tento poslední týden, kdy ještě veřejně jeho stav nebyl ohlášen, trávit čas se svou dcerou a věnovat se tomu, čemu by měl – přípravě dětského pokoje. Sice byl odhodlaný, jenže záhy zjistil, nakolik to pro něj bylo těžké.

Stál uprostřed dětského pokoje, rozhlížel se a zároveň koutkem oka sledoval hejno ryb proplouvajících za oknem, a netušil, kde by měl začít. Už tu měl houpací křeslo od Brumbála opuštěně stojící v koutě. Dostal ho od starého čaroděje k Vánocům, lépe řečeno ho zde už našel ovázané obrovskou zelenou mašlí a s přáním hezkých svátků, ale samotné křeslo mu nemohlo poradit, jak má pokoj zařídit.

Jistěže racionálně věděl, jak takový dětský pokoj vypadá, i v jednom byl, takže mu bylo jasné, že bude potřebovat postýlku, přebalovací pult a skříňky a poličky na oblečení a hračky, jenže samotnou vizi vybavení neměl. Věděl jedině, že nechce nic sladce růžového, nadýchaného a cukrkandlového, jak mu to vnucoval Brumbál ve svých návrzích a jak to stejně efektivně dělali výrobci v katalozích. Co chtěl on, bylo dřevo, prosté linie a spíše tmavé než jásavé.

Musel si to přiznat; co se týče zařízení dětského pokoje, byl absolutně ztracený a jeho jedinou možností bylo přivolat si někoho na pomoc. Brumbála v žádném případě, ten by vše vybavil posvém a to by Severus psychicky neunesl, proto musel přijít na řadu Potter.

Už celé dva dny kluka neviděl, protože ho požádal, aby mu dal trochu klidu a Potter, kupodivu, souhlasil, i když se zdál neochotný a také, což ho z nějakého důvodu netěšilo, smutný jako toulavý mokrý pes. Přitom by měl být rád, čím víc trápení Potterovi připraví, tím spíš přestane se svou obsesivní fascinací přivádějící všechny do bezvýchodné situace a k nepříjemným pocitům a myšlenkám.

Vrátil se dopředu, zavolal si toho Potterova skřítka a požádal ho, jestli by kluka nenašel a neposlal ho sem do sklepení. To byl nejjednodušší způsob předávání zpráv, jaký existoval a také samozřejmě nejúčinnější, protože neuběhlo ani dvacet minut a Potter se už k němu dobýval. Doslova. Po zaklepání jako obvykle nečekal, než bude vyzván a pokusil se otevřít zamčené dveře, takže do nich zároveň s velkou ranou narazil.

S povzdechem dveře otevřel a stanul před mladíkem třoucím si rozpláclý nos.
„Proč máte proboha zamčeno?" dožadoval se Potter huhlavě odpovědi, když se protáhl kolem něj a vklouzl do místnosti. „Málem jsem si o dveře rozrazil nos a zlámal brýle. Bojíte se, že vás někdo přepadne?"
Sledoval, jak se kluk posazuje na pohovku, hází si tašku vedle na zem, a už to s ním ani nehnulo, jak normální to bylo. Zavřel dveře, otočil klíčem a pojistil je i kouzlem. Na svých zádech cítil zkoumavý pohled zelených očí.
„Bezpečnosti není nikdy dost," pravil v odpověď neutrálně.
„Být tu zalezlý celé dny a ani nevyjít na jídlo není bezpečnost, to je spíš strach," odmlčel se a malinko zamračil. „Je to kvůli tomu, co se stalo, že jo? Bojíte se vyjít ven, aby se něco nestalo vašemu dítěti. To ale nemusíte, tady jste přeci v bezpečí a já vás chráním. Vím, to už jsem říkal i předtím, jenže tehdy jsem vážně..."
„Sklapněte Pottere," přerušil jeho monolog netrpělivě, nepotřeboval a nechtěl poslouchat další kaskádu lítostivých omluv. „Jednou jsem to řekl dost jasně; už se k incidentu na Ústředí Řádu nehodlám nikdy vracet. Udělal jsem krok vpřed nezbytným směrem, tak mě nepopouzejte svými řečmi, jinak si to rozmyslím."
„Dobře, vždyť už nic neříkám," zvedl smířlivě ruce vzhůru.
Chvíli ho zamračeně sledoval. Nemusel mu zbytečně připomínat, co se před pár dny stalo, stále to měl v hlavě a stále měl vztek smíšený s obavou.