Veritas

Štědrý večer nastal, překvapení nám přichystal (18. týden)

Zlehka svíral hůlku mezi dvěma prsty, mířil s ní na zem a odhrnoval si stranou z cesty všechen ten ledový sníh. I jemu by byl po kolena, kdyby se jím brodil tak jako jeho věrní, následující ho o dva kroky vzadu. Nechápal, proč nepoužijí hůlky, nebo si snad mysleli, že bude očišťovat cestu jim všem? Copak měl povinnost se o ně starat, nebyly to děti ani jeho domácí zvířata. Navíc co si matně pamatoval, tak svá domácí zvířata vždy umučil k smrti, takže jeho Smrtijedi by se zcela jistě nechtěli stát jeho domácími mazlíčky, snad vyjma Červa. Ten, pokud nemusel, ani neměl lidskou podobu a spával pod Voldemortovou postelí, ač on sám ji ke spánku nikdy nevyužil. Dokonce i teď byl Červ v podobě myši hovící si někde na cípu jeho pláště, alespoň co si matně vzpomínal, že se mu tam ta zvířecí odpornost přichytila, když odcházeli z Manoru. Alespoň měl Červ dost důvtipu a našel si způsob, jak se nezmáčet, na rozdíl od Luciuse a Belly.

Zastavil se a vzhlédl na Pohorek svobody k pěti břízám stojícím v pravidelném kruhu na jejich úplném vrcholku. Znamení konce a úplnosti jednoho věku, jenž nastal, když se Brumbál s Grindewaldem zde před mnoha desetiletími střetli. Natolik podivné místo naplněné silou, že i mudlové toto místo chránili nějakými těmi svými zákony. Zároveň bod v magickém poli tak hrozně silný, že se v něm stalo prakticky nemožným vrhnout mocné kletby, jako byla například Avada. Pro slabší čaroděje zde bylo obtížné použít i obyčejnou levitaci natožpak cokoliv silnějšího.

Díky této své nepříjemné vlastnosti se stal Pahorek svobody místem střetů mocných znepřátelených čarodějů, pokud si spolu chtěli pohovořit. Jednou se tu setkal s Brumbálem, kdy mu starý čaroděj nabízel smír i svobodu a omilostnění pro všechny jeho stoupence, pokud ustoupí od svého plánu očistit svět od ohavné mudlovské havěti. Stalo se to ještě před jeho první smrtí, než ho ten Potterovic kluk porazil díky ochraně své matky. A znovu ho Brumbál na pahorek lákal v prvních měsících jeho návratu. Odmítl. Byl rozhodnutý Brumbála, jeho stoupence a ministerstvo obhajující mudly zničit, srazit na kolena, donutit konat podle jeho vůle. Nic, ani jeho nemoc mu v tom nezabrání.

Vykročil směrem k vrcholku, kde už z dálky tušil vyčkávající postavu. Dnes tu nebyl kvůli rozhovoru s někým stejně mocným, jako byl Brumbál, nýbrž kvůli nabídce pomoci od doposud pro něj neznámého lékouzelníka přebývajícího na Sibiři. Říkalo se; tonoucí se stébla chytá, a pokud by někdo měl jiný lék na jeho nemoc, než jaký napadl jeho, pak by byl blázen, kdyby ho odmítal. Ovšem zároveň i kdyby takový lék existoval, tak se svého plánu na obrodu v novém, lidštějším těle nikdy nevzdá. Už na něm pracoval příliš dlouho, než aby se jen tak obrátil zády a začal dělat něco jiného. Teď toužil, kdesi v malé části své mysli, být zase plnohodnotným člověkem a mocným čarodějem, který může vyjít na sluncem zalité nádvoří Bradavic, aniž by se všichni báli jeho vzhledu. Je měla děsit moc, jíž vládl, ne fakt, že měl zuby jako had, šupinatou kůži a děsivé rudé oči.

S každým krokem směrem k vrcholu cítil narůstající tlak magie na svém těle. Zdejší síla ho obklopovala, zatlačovala jeho vlastní auru do těla a blokovala ji. Nepříjemnější pocit snad ještě nikdy nezažil, včetně okamžiků, kdy si odřezával shnilé maso z ruky. Nejodpornější pocit měl kolem hůlky sevřené doslova v kleštích. Naštěstí, dřív než opravdu musel přerušit kouzlo, kterým si odstraňoval sníh z cesty, vstoupil na nezasněženou, do žluta seschlou trávu pokrytou jen tenkou vrstvou jinovatky. Mohl tedy s klidem skrýt hůlku v hábitu.

Zastavil se.

Deset kroků od něj byl drobný muž s kulatým tělem a tenkýma nožkama a rukama. V kulaté tváři zarudlé chladem měl nasazený cvikr, v koutku úst mu potom visela dýmka, ze které stoupal k nebi kouř a mísil se s kouřem z ohniště u jeho nohou. Podle jeho klidu i faktu, že mu před špičkami hořel zapálený oheň, Voldemortovi rychle došlo, s jak mocným čarodějem má tu čest. Jistá obezřetnost tedy byla na místě. Jistěže nebyl stejně mocný jako on sám, ale čaroděj úrovně dvanáct už by mu udělal pár vrásek na čele, kdyby se střetli na hůlky.