43.kapitola- Are we? Or are we not?

607 30 0
                                    

*z pohledu Justina*

"No tak vstávej!" křikl někdo až moc blízko mě, na to jak moc mě bolela hlava, něco jsem zabrblal, aby ten dotyčnej laskavě zmlkl, ale asi to nestačilo "Kurva Bieber, vzpamatuj se a padej z té postele jinak si mě nepřej!" pomalu jsem otevřel oči a viděl Ryana (Gooda) a za ním Scotta.

Jo tohle jsem asi solidně posral. Znovu. 

Sedl jsem si na postel a hned si zase pěkně lehl, protože moje hlava nesouhlasila. 

Scooter si mě pořád přejížděl pohledem a jeho rty byly zformulovaný do jedné tenké linky, byl to jeden z jeho ne úplně spokojených výrazů. 

"Necháme ho, aby se trochu zlidčtil" řekl úplně klidným hlasem "ale ať nečekáme dvě hodiny Justine" řekl a otočil se k odchodu, Ryan mi věnoval poslední pohled a taky odešel. 

Věděl jsem tím, co myslí. Včera jsem měl nějaký propagační koncert a přišel jsem tam o hodinu a třičtvrtě později. 

Za to jak na tom jsi si můžeš jedině sám a víš to.

Pomalu jsem se zvednul a přešel do koupelny. Podíval jsem se do zrdcadla. Vypadal jsem otřesně, myslím jak vzhledově tak prostě celkově. Co to ze mě zbylo?

Zase jsem do toho spadl. Když jsem měl Believe tour, tak jsem na tom byl potom dost špatně a s Cailin a podporou celýho mýho týmu a Beliebers se to spravilo, byl ze mě znovu dobrý šťastný člověk. A teď? Jsem vtom znovu. 

Nepamatuju si, co se stalo včera v noci, jediný, co si ještě pamatuju jak jsem nastupoval do mýho auta, teda naštěstí jsem to neřídil já,  s doprovodem, který měl opravdu bujné poprsí a velkou prdel. 

"Kurva!" zahřešil jsem pro sebe a bouchnul do desky u umyvadla tak, že jsem potom ještě sykl od bolesti, která se mi rozlila v kloubech.

Tohle nebylo jenom včera. Nad další vzpomínkou jsem si šáhl do zadní kapsy kalhot, který jsem si očividně včera ani nesundal. 

Vytáhl jsem pytlík s malýma práškama vevnitř. Pamatuju si jak mě našla Cailin s něčím podobným a dostala mě z toho. 

Jsi idiot a přesně proto, teď se o tebe nepostará. Nikdo se o tebe nepostará. 

Vyslíkl jsem se a vlezl si do sprchy, kde jsem byl asi tak deset minut, pak jsem si vzpomněl na slova Scotta. Umyl jsem ze sebe pěnu a vylezl jsem. 

Chci se změnit. Chci být zase ten Justin, který se nebude bát jít do televize. Myslím, uvědomuju si, co jsem poslední dobou dělal, a nevím jestli to je kvůli tomu, že Cailin. Ale asi jsem...prostě ztratil cestu, když jsem ztratil jí. 

Umyl jsem si obličej a s ručníkem obmotaným okolo sebe jsem šel do šatny. Vzal jsem si černý tepláky, bílý vansky a nějaký tričko, ani jsem to moc neřešil.

Pořád jsem měl chvílema pocit, že mi praskne hlava, takže jsem šel pomalu, opravdu pomalu dolů po schodech. 

Slyšel jsem kousek rozhovoru mezi Ryaem a Scottem.

"..ale dokud on sám si to neuvědomí, nemůžeme mu pomoct" tohle byl hlas Ryana "Co kdyby se vrátila ona?" navrhnul Scooter "Myslíš, že je to řešení? Podívej nejde o to, že by Justin potřeboval holku, on potřebuje světlo, protože je v totálních sračkách" vten moment jsem já vyšel do místnosti, hlavně proto, že jsem to nechtěl poslouchat, nechtěl jsem slyšet pravdu.

Oba se na mě podívali a přeměřovali si mě pohledem "dobrý ráno..." podrbal jsem se na zátylku a podíval se jinam, protože jsem nechtěl čelit, těm jejich pohledům. 

CONFIDENTKde žijí příběhy. Začni objevovat