*z pohledu Cailin*
Jeli jsme celkem mlčky ke mně do hotelu. Proč ne k němu? Dobrá otázka, no odpověď, že jeho stav mu nedovoluje pamatovat si adresu, kde bydlí. To je přesně ten důvod, proč jedeme ke mně, což by mohlo vyvolat, možná dost nechtěné situace.
Vřelo ve mě cosi, co by se dalo přirovnat ke zklamání, naštvanosti, ale možná tím, že jsem taky lidská, tak trochu i chápání, ale zítra mu to dám vyžrat.
K mýmu překvapení, byl ten vedle mě nějak zticha. Koukal se z okna a vypadal úžasně i zezadu, i když to může znít levně. Měl podepřenou bradu rukou, kterou se opíral o dveře.
Povzdychla jsem si, možná hlasitěji než jsem plánovala, docela mi to ticho vyhovovalo, protože v hlavě se mi toho teď tolik míchalo, že jsem za to ticho byla ráda, jenže jsem něčím upoutala jeho pozornost a on se na mě otočil a místo ven se upřeně díval na mě.
"Ehmm potřebuješ něco?" zeptala jsem se a stiskla jsem ten volant trochu silněji "Ne" odpověděl jednoduše a potichu a na tváři se mu objevil lehký úsměv. Podívala jsem se na něj, a potom se zaměřila zase na vozovku "Tak aby sis to tady neoslintal, to by sis vyčítal" řekla jsem s mírným pobavením.
"Ale ty bys za to stála" odpověděl stejnám tonem hlasem jako před tím, a já bych odpřísáhla, že v periférním vidění jsem ho viděla mrknout.
Zastavila jsem auto a on se trochu nechápavě podíval a na jeho čele se leskla kapka potu, což mě přivedlo zpátky k tomu, že kluk, kterej sedí vedle mě v autě je opitej a asi zdrogovanej a já se o něj musím postarat. To by mohla být ještě dlouhá noc, na to jak jsem unavená.
Jenže když bych zavolala někoho z jeho crew, tak on z toho bude mít určitě akorát, tak větší problém, takže když ho chci "zachránit". Nezbývá mi nic jinýho.
"Dej si brýle a kapuci....a klidně ještě něco, jestli tady něco máš" pobídla jsem ho a on přikývl. Sice mu cvíli trvalo než se odhodlal k otevření, takové té přihrádky, ale udělal to. Vytáhl od tam brýle, který dal mě a chvilku se tam ještě nemotorně hrabal, ale potom to zavřel "ehmm Cai..." odmlčel se a vypadalo to jako by se mu neudělalo dobře, což mě trochu znepokojila, ale pak vydechl a pokračoval "Cailin v kufru je ještě jedna černá mikina" řekl a já přikývla "jo a měli bysme vystoupit, ať nám to aut dají zaparkovat, už za náma bude fronta" upoznornila jsem ho, otevřela dveře, a tam už na mě čekal stewart, nebo jak se tomu říká.
"Dobrý večer slečno Russo, můžu vám pomoct?" zeptal se a vtom se Justin vypotácel z auta a chvilku se rozhlížel kolem sebe, potom šel ke kufru a vytýhl zněho pravděpodobně tu mikinu a sní přešel ke mně.
"Ehm ano..." podala jsem mu klíčky a myslím, že to pochopil "přivedla jste si návštěvu" projel si pohledem Justina vedle mě, Justin přikývl a propletl si semnou ruku, počkat vážně to udělal? Nevím, jestli to myslel vážně, nebo kvůli jeho stavu, ale ve mně zamrazilo a myslím, že aspoň jeden z nich si toho všiml,
Jelikož se mi směr té konverzave nelíbil, řekla jsem mu akorát, kam to auto má zavést a rozloučila jsem se sním, potom jsme šli dovnitř. Přešli jsme přes velkej vestibul, až do chodby, kde byly výtahy.
"Na ja dlouho tady vlastně budeš?" vypadlo z něj, jak jsme nastupovali do výtahu "Vlastně úpně nevím asi do pozítří, možná trochu dýl" odpověděla jsem, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Zmáčkla jsem tlačítko patra a všimla si, jak se Juss opřel o stěnu s rukama v kapsách. Mohlo to vypadat zajímavě, když jsme oba měli mikiny s kapucema na hlavě a brýle v noci.
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
