*z pohledu Cailin*
Odešla jsem do kuchyně a doufala, že vím kam jdu, nevím jak se mi to podařilo, ale podařilo. Vzala jsem skleničku a s kohoutku si nalila vodu.
Kolem pasu se mi jak jinak než obmotali potetované ruce. Nestěžuju si. "Jsi naštvaná?" položil si hlavu na moje rameno a díval se na mě upřeně s grimasou psího štěněte "proč bych měla?" nechápavě jsem se zeptala a moje obočí se pravděpodobně vyhouplo nahoru "Protože přišli kluci...a promiň za Lila.." řekl a já to nechápala zase.
"vůbec netuším o čem mluvíš" Na mých zádech jsem ucítila najednou větší zimu a na pase žádnej stisk, takže se odtáhl a si povzdchl.
Otočila jsem se na něj a upila jsem si vody. Projel si rukou vlasy, his messy hair.
"Myslel si, že si děvka" Tak to děkuju. To potěší každou slečnu "A myslel si to, protože...." nedořekla jsem to a čekala , až mi to vysvětlí, což se z nějakých mně nejasných důvodů nestalo "Nikdo není svatý Cailin" pohledem těkal z kuchyňské desky na zem, stůl, židli, svoje nohy a pak konečně na mě. Já byla zticha, protože jsem zaprvé neměla moc co říct, nebudu vyšilovat ani nemůžu být naštvaná. Bylo by to nefér.
"Jo a tady máš ten mobil" řekl a podal mi krabičku.
Jak to stihl? "máš stejný číslom všechny kontakty, prostě jako tamten." pousmál se. Falešně.
Nechtěla jsem to probírat, protože on to nechtěl probírat. "ehm díky za ten telefon...a až budeš chtít můžeš mi to říct" řekla jsem a trochu se pousmála, aby pochpil, že jsem to nevzala nijak zle.
Přešel ke mě a tvářil se zmateně "nejsi naštvaná?" zeptal se "Ne." řekla jsem jednoduše, ale jeho grimasa vypovídala, že chce slyšet víc "nevím jaký si ktomu měl důvody nebo proč si to dělal...nesoudím až to budu vědět, pak můžu něco usoudit" mluvila jsem upřímně.
"Čekal bych tak prásknutí dveří nebo šílenej proslov jak jsem se změnil....děkuju" řekl přistoupil, položil mi ruce na ramema a dal mi pusu na čelo.
Vážně mám pocit, jako bysme se znali roky.
"Mám jím říct ať odejdou, když jsem měl naplánovanej čas stebou?" zeptal se a konečně vypadal trochu potěšeně. Jako by ho někdo vyměnil "Jsou to tvoji kamarádi, kvůli mě nemusíš" pousmála jsem se "škoda....už se stalo" řekl a udělal ten jeho roztomilo-šibalskej úsměv "Justine" zasmála jsem se.
Šla jsem sním do obýváku "tááákže říkal jsem si, že bych se tě zeptal na názor písničky" řekl a sedl si za ty klávesy "Klidně...ale víš co?" řekla jsem, on kývl ať pokračuju "i kdybych řekla, že to není ono ty to musíš vědět" pousmála jsem se a sedla si na ten jeho dokonalej koberec a on začal hrát.
Jakoby mi v uších zněli andělé.
"Baby i just ran out of the bandaids, i ......" neměl slova, který by tam doplnil, ale bylo to nádherný, pořád hrál a za chvíli pokračoval "cause you can bandage the damage but...." zase hledal slova. Sledovala jsem, každý jeho pohyb, jak se soustředil, jak se jeho husté obočí zvlnilo pokaždý, když se snažil najít slova.
"but you never can really fix a heart..." dohrál a podíval se na mě. Bylo to krásný "Myslím, že tomu něco chybí" řekl "nespěchej na to" pousmála jsem se "příjdeš na to"
*******************************************
Probudili mě hlasy "Dobře, dobře...vím to! Kdy?! Nemůžu hned" šlo to z kuchyně. Musela jsem se zorientovat, kde vůbec jsem, ležela jsem na tom koberci, tak jak jsem tam včera usla? Asi?
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
