*z pohledu Cailin*
Utíkáš jen sama před sebou.
Rozběhla jsem se ven ke dveřím. Rychle jsem si obula boty a bundu. Vyběhla jsem ven, ale zastavil mě Kylův hlas "Kam jdeš?" zeptal se asi trochu se strachem v hlase "Pryč odsekla jsem a šla, no spíš běžela k autu.
Nebylo moje. Samozřejmě, že já kráva si nevzala klíče "kam myslíš, že pojedeš s tímhle autem?" doščel ke mně "no pryč, jak už jsem řekla, takže, když mi dovolíš..." řekla jsem naštvaně a čekala, až mi ten idiot uhne, taky nic nepochopí.
"No vlastně si nemyslím, že tě stím Dave někam pustí a kam chceš vtomhle stavu jet?" on neumí slovo pryč? "No tak fajn stejně tady potřebuju auto, takže pojedeme pro auto, jestli chceš můžeš řídit" řekla jsem rozhodnutě.
"co?!" vyjekl "Slyšel si ne?" oplatila jsem mu to otázkou "ale.. já tě slyšel ...ale co?" ty kráso sním se taky na něčem domluvit, to je jak komunikovat s klokanem.
"Prostě běž pro klíče a jedem mi koupit auto!" už jsem to téměř zařvala, protože jsem prostě vyhecovaná.
Dal ruce do vzduchu jakože se vzdává a odešel. Předpokládám pro ty klíče. Doufám.
Naštěstí zachvíli přišel.
"Tohle ti nemůže projít" řekl, když jsme nastoupili "prochází mi to" odpověděla jsem a čekala až nastartuje, ale moc se k tomu neměl "proč už nejedeme?" zeptala jsem se docela nechápavě a rozčíleně.
"Přemýšlím, jestli bych právě teď neměl jít spíš k Davovi a říct mu, co děláš, ale máš štěstí, protože neumím tou vaší divnou hatmatilkou" řekl a nastartoval.
***************
Stála jsem a poslouchala toho manažera? Asi? Jak vykládá, co jaký auto umí. Respektive, všechno tady byli audiny. Moje lásky. Problémem bylo, že to bylo jak, kdyby na mě mluvil tatarštinou.
"Fajn, fajn zastavím vás" řekla jsem a on zmlkl "No, moc vám nerozumím, ale vím, že chci R8" pousmála jsem se a podívala jsem sed směrem, kde byla moje budoucí krasavice.
"noo tak dobře" řekl trochu nejistě "vtom případě musíme sepsat smlouvu a vezmete to na úvěr, na nějaký měsíční splátky nebo jak?" zeptal se "Zaplatím kartou" dívala jsem se na něj a přikyvovala.
Jeho výraz se trochu změnil, díval se na mě pohledem- co?
"Je vtom problém?" zeptala jsem se "ne není, jenom mě to překvapuje" podíval se na mě a pak na Kyla, kterej byl myšlenkama asi úplně někde jinde, jelikož nám znovu nerozumněl ani slovo.
No a pak si sjel pohledem mě.
"Fajn tak pojďte za mnou slečno" zatahala jsem Kyla za ruku a ruku vruce jsme šli za ním.
Dovedl nás do nějaké kanceláře, kde nám respektive mě asi hodinu vysvětloval různý smluvní podmínky a bla bla bla.
"Tady to prosím podepište" řekl a podal mi smlouvu a propisku, přikývla jsem a už jsem měla hrot tužky téměř na papíře, ale Kyle promluvil "Mysli na to, co řekneš doma" zadržoval smích.
"že jsem potřebovala auto?" na co si člověk asi tak kupuje auto? "No jak myslíš" pokroutila jsem nad tím hlavou a podepsala papír.
Nějaký papíry mi dal a nějaký mi nechal. Vůbec se vtomhle nevyznám, takže jsem to ani nějak neřešila.
"Vaše auto bude stát na parkovišti" řekl "děkuju" podal mi klíčky. Najednou jsem se usmívala jak sluníčko. Takže, když budu mít špatnou náladu, tak si koupím nový auto. Good to know.
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
