CONFIDENT

30. kapitola-i'm sorry

*z pohledu Cailin*

Probudila jsem se na něčem měkkým, nejdřív s hřejivým pocitem, že je to Justin, no pak jsem si uvědomila, že leda hovno, tak s trochu míň hřejivějším pocitem, že je to Kyle, ale taky ne.

Otevřela jsem oči a uviděla v okénku letadla krajinu, která se dost změnila, respektive New York City babyyy.

Moje hlava ležela na příjemném měkkém polštářku, který netuším jak se tam dostal, ale jsem vděčná, protože polštářek mi určitě nezlomí srdce.

přitulila jsem si ho k sobě a podívala se vedle sebe, kde spal i Kyle. v rozhlasu se ozval hlas letušky "Prosíme všechny cestující, aby se připásaly, protože letadlo bude přistávat" Jemně jsem drkla do Kyla, který nereagoval "Kyle" řekla jsem potichu, ale u jeho ucha.

Otevřel oči a zmateně se na mě podíval "Budeme přistávat, připoutej se" pousmála jsem se a řekla jsem to pořád takovým rozespalo-chraplavým hlasem.

Měla jsem pocit, že se na mě někdo upřeně dívá, podívala jsem se tím směrem, no a rychtik. Vypadala trochu jak novinářka-reportérka okolo dvaceti, no rozhodně teď nemám náladu dávat nikomu interview, myslím, že přemýšlela, jeslti jsem to já nebo ne.

Tak jsem toho využila a přisála se na Kylovi rty, aby neměla možnost dívat se mi do obličeje. Nejdřív nechápal, no vlastně ani potom nechápal, ale začal spolupracovat.

Letadlo začalo prudce klesat. Nesnáším, vzlety a potom přistávání. Odtrhlo mě to od něj. Házelo to snáma hodně, co je tohle za pilota?

Naštěstí zanedlouho jsme přistáli a docela rychle se dostali i z letadla. Šli jsme si pro naše zavazadla a sedla jsem si na lavičku ještě na letišti, protože mi začal zvonit mobil.

"Ano?" zeptala jsem se, byl to Scooter "Jedu pro vás na letiště, pojedeme rovnou do studia, přijď na parkoviště" řekl jednorázově a típl to.

Chytla jsem Kyla za ruku, ano správne za ruku, nic to neznamená jen tak pro informaci. No ostatní by si mohli říct jaká romantika a bla bla bla já to spíš beru jako 'pohni tou tvojí prdelí, protože se táhneš jak šnek'.

Fajn to možná ne, ale zpátky k příběhu. Šli jsme v jedné ruce jsem za sebou táhla kufr v druhé jsem měla Kylovu ruku.

Přes skleněný dveře, který vedly ven. No čekalo tam asi tak miliardy novinářů a papz. Co zase chcou? Že bych nasedla na první letadlo a odletěla třeba někam do Indonésie? No to asi ne. Vytáhla jsem si z kabelky sluneční brýle a chtěla jít, jenže nějakej člověk zavolal "To je Cailin Russo!" myslím, že to byla nějaká holka.

Moje reakce byla docela překvapující "Kde?" otočila jsem se kolem sebe asi dvakrát, Kyle se na mě nechápavě podíval, stejně jako asi dalších deset lidí. No tak to se může stát každýmu nebo ne?

Ajo já jasně, nic novýho. Bez komentáře jsem pokračovala k tomu peklu. Vyšla jsem ven a měla jsem, co dělat, abych ně něco viděla přes ty blesky.

'Kde jste byla Cailin?, Byla jste na potratu?" Co? otočila jsem se tím směrem, odkud vyšla tahle otázka a udělala nasrano-nechápavou grimasu "Jak se vyjádříte k tomu všmu okolo?, Souvisí váš odjezd s Bieberem? Dáte nám soukromý rozhovor?" ozvalo se odněkud společně s dalšíma miliony otázek "Dejte vědět mému manažerovi" řekla jsem, počkat? Shit já nemám manažera, tím líp asi pro mě.

Tísíce blesků a otázek, ze kterých mě roztěkala hlava jsem pokračovala dál k parkovsišti "Cailin nemrzí tě, že jseš děvka?, Neměla bys radši odjed zase zpátky?" provokativní papz, ignorovala jsem to, teda snažila jsem se o to, ale měla jsem co dělat, abych se neotočila, nevzala jeden ztěch debilních foťáků a nerozmlátila jim to o ty jejich dutý hlavy.