CONFIDENT

45.kapitola- Kiss me

*z pohledu Cailin*

"Asi půjdeme do šatny, ne?" zeptal se Scooter, když viděl, že jsem si prohlídla 'nenápadně' Justina a na jeho monolog jsem se vůbec nesoustředila. Neberte mě špatně, neviděla jsem ho pár týdnu, líp řečeno pár měsíců, změnil se.

A něco mi říká, že se změnil nejen vzhledově ale i chováním.

Takže když přemýšlíte nad člověkem, kterej je pár metrů od vás, tak je docela pravděpodobný, že na něj koukáte.

"ehmm no bude to lepší" řekla jsem docela nahlas, podívala se zpátky na Scootera a usmála se "Slečno, tady je vaše perníkové latté bez cukru" řekl nějakej no řekla bych, že to byl pomalu ještě klu, ale nebyl, kterej se u mně zastavil a podal mi kelímek. Stoprocentě jsem ho už viděla. 

Pracuje pro tebe, líp řečeno pro Scootera asi tak milion lidí, jasně žes ho viděla.

"děkuju" usmála jsem se na něj mile"kdy jsem si stihla objednat kafe?" zeptala jsem se a šla za Scooterem, protože jsem nevěděla kam bych jinak měla jít. A znovu jsem na sobě cítila ten pohled. 

Naštěstí po zahnutí do nějaké úzké chodby, jsme šli do dveří. Byla to očividně Jusitnova šatna. 

Už chápu, proč jsem chtěla zůstat v Evropě, sotva přijedu do NYC tak je to Justinovo focení, Justinův hlas, Justinova šatna, teď si povídám s Justinovým manažerem. 

Počkat to je i můj manažer, mě asi už vážně hrabe. 

Jo a co se Jaye týče, tak nějak jsme při návalů paparazzi na letišti neměli problém držet se za ruce a dát si pusu.

Takže moje buď anebo je vtomhle případě jako- ano.

"Takže Cailin, za tři dny jsou grammy's" začal Scooter a podíval se na mě a ptoom pokračoval, já se na něj s nadšením podívala, protože tohle je jedna z mála věcí, která mě opravdu doslova nabíjí "Ale nebudeš tam vystupovat" podíval se na mě a čekal na moji reakci "Co?" vykulila jsem na něj oči "Podívej, chápu, že tam chceš, a že si proto pracovala, jenže včera ti teprve vyšla první písnička, není to ani single ani kní nemáš video, musíš ještě chvíli počkat" ten jeo omluvnej pohled.

"Fajn, tohle možná bude znít trochu sobecky, ale řeknu to" nadechla jsem se "pracovala jsem, a to tak že docela hodně. Myslím, že si to aspoň trochu zasloužím a navíc, pomohlo by to tak strašně moc"

"Vím to, zkusím to ještě, znáš mě, ale stejně nezačali jsme ještě ani zkoušet, kostýmy a všechno" pokrčil rameny "Děkuju" pousmála jsem se a objala ho.

"ehmm ruším?" ozval se Justin ve dveřích s takovým trochu hrubším hlasem "Justine" napomenul ho Scooter "ale vůbec ne" řekla jsem pustila ho, vstala "vlastně jsem na odchodu" usmála jsem se na něj, přejel si mě pohledem, protože teď už mohl pořádně a nadzvedl obočí "ne vlastně na odchodu jsem já, protože vy si asi máte co říct" řekl Scott a taky se zvedl "máme?" nadzvedla jsem obočí tentokrát já a odcházející Scott jenom přikývl.

"No vlastně, naposled když nás nechali osamotě, to nebylo moc o mluvení" připomenula jsem spíš jenom tak sama pro sebe.

"páni" řekl a šel blíž ke mně "páni, co?" zeptala jsem se a taky si ho sjela pohledem, on má obarvený vlasy? To vážně?

Měl je takový hodně světle hnědy, místy blonďatý "Sluší ti to Cailin" založil si ruce na prsou a zastavil se opravdu hodně blízko mě.

"Jo? Díky. Nechceš se oblíct?" vypadlo ze mě, protože jeho blízkost plus fakt, že měl na sobě jenom džíny, mi nedělala úplně dobře.

"Ani ne je mi takhle fajn" na jeho tváři se usadil drzkej úsměv a ještě víc se přiblížil, no já couvla, ale zachvíli jsem už neměla kam, protože tam byla zeď "Přiznej si to" řekl pořád stejně "co si mám přiznat?" zamračila jsem se na něj.