47/He hugged me. Again.

475 30 2
                                    

*z pohledu Cailin*

Pomalu jsem zvedla ruce, že ho taky obejmu, ale vtom se to zlomilo. Uslyšela jsem vzlyky. Jeho vzlyky.

Tuhle situaci jsem absolutně nechápala. Teda pomalu mi začínalo docházet pár věcí, jako třeba to, že na co si hraje přes den na toho arogantního imbecila, tak že to není on, kdyby jo, nebrečel by po nocích a mě teď na rameno.

Myslím si totiž, že tohle není poprvé.

Uvědomila jsem si, že bych asi měla začít s utěšováním nebo něco.

Objala jsem ho taky a začala ho hladit po zádech "ššš" on si mě k sobě ještě víc přitáhnul jako bych mu měla utéct.

"Justine..." řekla jsem klidným hlasem.

"Všechno.." začal, ale nemohl pořádně mluvit. Trochu se odtáhl tak, abych mu viděla do obličeje.

Na čele měl vrásky, uslzený červený nateklý oči a trochu napuchlý rty.

Upřímně vypadal strašně.

Kývla jsem hlavou, ať pokračuje "Všechno je pryč" řekl a já mu z čela oddělala pramen vlasů, kterej se mu uvolnil z jeho účesu.

"Jak to myslíš?" zeptala jsem se potichu.

Začala mi docházet taky další věc.

Pokud to ten kluk má takhle častěji. Se vší úctou, je zralej na psychiatrii.

"Jakto myslíš všechno?"trošku jsem se zamračila a on se definitivně odtáhl "Potom co jsi odešla, jsem se zase, zase jsem se dostal do srabu" odmlčel se a já i když jsem měla otázky, tak jsem ho chtěla nechat se vymluvit.

"Dali mi nějaký prášky ať to zkusím...."přivřela jsem oči, protože jsem se tohohle bála "Hroutí se mi..to všechno, Islands records mi dali nový podmínky a a a...bojím se, že zruší smlouvu" znovu se odmlčel, protože nemohl pořádně mluvit.

Sednul si na zem a já na něj chvilku koukala a potom jsem si sedla za ním.

"Prostě se bojím, že o všechno příjdu." podívala jsem se na něj "A o všechny"

"Nikdo se k tobě neotá-" chtěla jsem to popřít, ale on se na mě podíval a přerušil "ale otáčí Li..." z oka mu ztekla další slza.

Jakkoliv jsem ho kdy viděla, ne takhle na dně. Co se to sním sakra stalo?

"Měl by ses prospat" řekla jsem a on se na mě chvíli díval, těma zoufalýma očima.

Začínala jsem tomu čím dál tím míň rozumnět, očividně.

Po chvilince přikývl "Nevadilo by to, kdybych?" ukazoval mi přitom do klína, jak jsme tam tak seděli na zemi. 

Nedořekl to a já jenom přikývla. Justin si pomalu pložil hlavu na moje stehna a chvilku se mi jenom tak díval do obličeje, zajímalo by mě nad čím přemýšlel. Jestli přemýšlel. 

Napadlo mě, co by se stalo, kdybych odešla. 

Zakroutila jsem nad tím hlavou, protože jsem to všechno chtěla dostat pryč z hlavy, podívala jsem se dolů zpátky na Justina, který už měl oči zavřené.

Jemně jsem mu přejížděla prsty ve vlasech, který už měl dost dlouhý. Pořád mě něčím fascinoval. Všechno to bylo jiný než předtím. 

Všechno. 

Chci ho z toho dostat, jenže před tím jsme byli spolu, teď ne. Navíc toho mám teďka sama nad hlavu.

CONFIDENTKde žijí příběhy. Začni objevovat