*z pohledu Cailin*
"Jasný?" zeptal se už asi po třetí Dave, když mi vysvětloval pravidla, který se tady nesmějí porušovat "Samozřejmě" řekla jsem a dívala se na něj jak prochází po pokoji a já seděla na posteli.
"Takže žádný kupování aut bez povolení, nechci tady žádný noční nečekaný návštěvy a nechci žádný problémy a vymlouvání se, dobře?" zeptal se znovu. Myslím, že jsem docela trpělivej člověk.
"Dobře" řekla jsem taky už asi po sté "a budeš si zamykat auto" řekl a já to nechápala "proč bych si zamykala auto?" nadzvedla jsem obočí "protože tady je to jiný, lidi kradou..." řekl "a ani si nebudeš nechávat kabelku na sedadle" dodal "No dobře...myslím, že si ještě budu muset zvyknout ještě na hodně věcí" povzdechla jsem si a podívala se na něj "doufám, že to tady nebereš jako vězení" řekl a já zakývala, že ne.
"Jo a ty vlasy ti sluší" řekl a já se pousmála "děkuju" řekla jsem "ale vtu noc jak si přijela jsem málem dostal infarkt" myslel to vážně ale usmíval se "omlouvám se" řekla jsem a takyse usmála.
"Už se otáčel na odchod, ale já ho zastavila "Ehmm Dave...proč nikoho nemáš?" nevěděla jsem, jestli je to dobrý téma, takže jsem se zeptala trochu nervozně a potichu.
Otočil se a povzdychl si, podíval se nejdřív na zem a pak na mě. Otevřel pusu. Nadechl se "Víš Cailin....měl jsem přítelkyni, byla nádherná, byla to modrooká blondýnka, štíhlej pas, prostě holka, kterou mi mohl každej závidět" odmlčel se "vlastně ti byla docela podobná..." znovu se odmlčel a udělal krok ke mně "no a dokonce jsme se zasnoubili a byli jsme šťastní...jenomže asi né dost šťastní a já zjistil, že je lepší nechat jí jít si za štěstím než aby jeden z nás byl opravdu šťastnej, což jsem si do té doby myslel, že jsem" podíval se mi do obličeje
"Podváděla tě?" zeptala jsem se znovu trochu zaskčeně a jeho rty se zformulovaly do úzké lajny "No nejdřív jsem si myslel, že ne, protože jsme se rozešli docela vklidu stím, že jsme kamarádi, ale o dva měsíce později mě od ní přišlo svatební oznámení..." žmoulal si v rukách lem trika a jak to dořekl tak sklopil zrak.
"to je mi líto" řekla jsem potichu. Vidíš Cailin, nemůžeš být sobecká, nejsi jediná, kdo má takový problémy.
Bylo vidět, že ho to ještě bolí, o to víc mě zajímalo, jak je to dlouho "Jak už je to dlouho?" zeptala jsem se znovu "asi dva roky.... chceš se mě tím zeptat, jak dlouho to bude bolet tebe?" podíval se zase na mě a mě tohle do té doby vůbec nenapadlo "No spíš ti chci říct, že jsi pořád fešák a pořád mladej a máš šanci nějakou, která si tě zaslouží" pousmála jsem se. Zmínila jsem se, že Davovi je něco okolo 30?
"Musíme to oba vylepšit" dodala jsem a trochu se pousmála "Asi máš pravdu" řekl neutrálně "Měl jsi od té doby někoho?" zeptala jsem se znovu, možná jsem opravdu moc zvědavá a rýpavá "ne ale nedávno jsem poznal jednu slečnu... " začal a já mu do toho hned skočila "no vidíš" povzbudila jsem ho s nadšením
"takže budem na tom pracovat oba jasný?" vstala jsem a přešla kněmu "dobře...chci ti jenom říct Li...tebe to nemusí tak dlouho bolet jako mě, protože já jsem se pak docela uzavřel u sebe a to bylo špatně ..." dořekl, aby mě uklidnil, no mě to neuklidnilo.
"Chápu to..."pousmála jsem se "ruku na to, že to zlepšíme" dala jsem směrem kněmu ruku a on jí přijal. Potřásli jsme si.
"Tak a teď jestli mi to dovolíš bych se ráda šla vysprchovat" řekla jsem a on přikývl. Vzala jsem si sebou oblečení a šla do koupelny. Na hlavě jsem si udělala něco, co připomínalo vrabčí hnízdo. Vyslíkla jsem se a obmotala jsem okolo sebe ručník. Nasypala jsem do vany sůl a nalila jsem tam nějakej voňavoučkej olejíček. Samozřejmě jsem pustila vodu.
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
