*z pohledu Cailin*
Chvíli jsem tam seděla u dveří a brečela, proč nemůžu mít milujícího a starostlivýho tátu jako většina ostaních, samozřejmě mohli bysme na tom být mnohem hůř i vůču vztahům nebo penězům, ale radši bych byla chudá a měla super vztahy s rodičema, ne abych mám musela lhát o tom, co dělá táta, když se tady jednou za tisíc let ukáže a s tátou...lepší nemluvit.
Uslyšela jsem klepání, takže vyhodil Justina a teď si to jde žehlit, nebo spíš pravděpodobněji ještě to zhoršit "tati běž pryč!" křikla jsem, jenže nakonci se mi hlas zlomil, takže to znělo spíš zoufale.
"Cailin to jsem já" slyšela jsem Justinův starostlivý hlas, pomalu jsem se zvedla a otevřela, hned jak mě viděl tak vtrhl dovnitř a hned mě vzal do objetí.
Potom se odtáhl a zavřel dveře "Bolí to lásko a co to mělo znamenat? A co se stalo onehdy?" vychrlil na mě otázky jednu za druhou a vykulil na mě oči.
Sedla jsem si na postel "Justine uklidni se. Nic to nemělo znamenat" odsekla jsem a on se zamlkl, asi nečekal, že po něm vyjedu, no nechci si o tom promluvit, jenže on šťarál pořád dál do vosího hnízdo "Chceš mi říct, že tohle je normální?"taky trochu zvýšil ton "Ne" znovu jsem odsekla a dívala se na zem přede mnou, on stál.
"Tak co to bylo?" a dál šťáral "Nic!" křikla jsem a podívala se na něj on hned samozřejmě reagoval "jak nic?! Vždyť musíš.." chtěl dá něco říct, jenže mě přetekla přes okraj skleničky nebo jak se to říká.
Vstala jsem a přistoupila kněmu "Justine nic nemusím! Promiň ale tohle je moje válka a moje rodina, já nemůžu za to, že nemám úžasnou rodinnou pohodu ano zdaleka ne, ano vadí mi to, jenže vtom žiju od malička a tobě ať řekl cokoliv tak..."nevěděla jsem přesně jak má pokračovat, ale celý to bylo dost nahlas.
"Panebože ještě spolu nejsme ani 12 hodin a už se hádáme" dořekla jsem potom a odfrkla si. Justin se na mě šokkovaně díval "Hádat se stebou budu, když si nenecháš pomoct, ale taky si na něj nemusela být tak hnusná" řekl a vyhodil rukama do vzduchu. No super on se za něj bude ještě přimlouvat.
"Neznáš naší rodinu...v pátek jsem ho tady našla jak si to rozdává ze sekretářkou ze školy"řekla jsem teďka už od dost potišeji a zachmuřile "to-to je mi líto promiň..." řekl nakonec a přisedl si ke mně, jenom jsem přikývla.
"Neměla jsem na tebe křičet...." začala jsem a on začal kroutit hlavou "Za nic nemůžeš princezno...věř mi příjdou horší věci než jsou toto řes který se budeme muset přenést, zapomeneme na to dobře?" pousmál se a pohladil mě.
Seděl na posteli a mě si posadil do klína, chvíli jsme tam jenom tak seděli a relaxovali. Zajímalo by mě, jestli je furt dole. Jestli ano já odcházím.
Z tohohle přemýšlení mě vymanil Justinův procítěný sametový hlas "Across the ocean, across the sea starting to forget the way you look at me now..." Podíval se mi do očí a pousmál se, já na něj taky.
"Over the mountians across the sky need to see your face i need to look in your eyes through the storm and through the clouds..." Přerušila jsem ho, protože jsem mu dala letmou pusu, což ho zastavilo.
"Děkuju" šeptla jsem a pousmála jsem. Byla jsem šťastná, tak nějak.
"Je něco, co můžu pro mojí princeznu udělat?" zeptal se "ehmm no jestli tady pořád táta je tak já jd nocovat jinam" řekla jsem akorát a pokrčila rameny.
"Ehmm dobře tak zavolám akorát klukům zruším dnešek." řekl trochu tak rozpačitě "ne Justine to je dobrý...půjdu k Mitch" namítla jsem "Ne nepůjdeš, musím se o tebe postarat" amítl zase on a zamračil se "Bieber jsem tvoje holka ne tvoje starost, užiješ si dnešek s klukama a já půjdu na přespání k Mitch"
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
