6.kapitola-But i like them both.

1.7K 52 0
                                    

"You are too sexy to let you be with someone else tonight" v hlavě se mi vybavila tahle věta a já se probudila, doslova jsem si rovnou sedla na posteli a porozhlídla jsem se po pokoji, abych zjistila, že jsem doma...?

Počkat doma? Že by som bola čarovnica a nevěděla o tom ? To asi ne.

Prudce jsem vstala, ale hned jsem toho olitovala, jako by mě někdo tupě bouchl do hlavy a já se zapotácela, kdybych se nechytla zdi, tak už vytírám podlahu.

Chvilku jsem počkala, a pak jsem se pustila a opatrně přešla do koupelny. Podívala jsem se do zrdcadla, no žádná hitparáda.

Umyla jsem si obličej a vyčistila si zuby. Dala jsem si vlažnou sprchu, která mě docela probrala, upravila jsem si vlasy a udělala si trochu make-up hlavně, aby nebyli vidět ty kruhy pod očima. Nanesla jsem si jemný linky a řasenku. Das ist ales.

Nastříkala jsem na sebe svojí oblíbnou voňavku a podívala se do zrdcadla, kinda better. Jenže mi to trvalo vážně dlouho. Mě to ale vždycky trvá. Klasicky.

Počkat to zase nikdo nebyl doma? Až teď jsem si uědomila, že jsem nikoho nepotkala ani se nikdo neozýval. Fakt si někdy připadám, že tady žiju úplně sama. Jelikož to tak mám už od mala, tak jsem zvyklá. Samozřejmě, že platily chůvy, ale v věku kdy už si to pamatuju a jelikož jsem jedináček tak to nic moc nebylo.

Pamatuju si jednu s takovou oooobr bradivicí u nosu, vypadala jako ropucha, divím se, že to nechají volně běhat po světě. No fakt dokonce mě jednou nechala bez večeře. Fuj.

Každopádně zpátky k realitě. Zazvonil mi telefon a já ho zvedla.

"ÁÁÁno?" vyšlo ze mě, protože to bylo jediný, co mě napadlo "Ehmm jsi doma?" zeptala se tak nějak trochu s obavama v hlase "no jo jsem.. kde bych byla?" pozornost jsem upřela na odraz v zrdcadle. 

"Je tam někde tvůj otec?" zeptala se a vsadila bych se, že kdybych měla v puse vodu tak jí vyprsknu. Když jsem dlouho neodpovídala, zeptala se znovu "tak je nebo ne?" nalíhala na mě.

"Nevím, jsem ještě nahoře, před chvílí jsem vstala a nahoře nebyl, jestli tady je" odpověděla jsem "aha...no každopádně už jedu domů...a slibuju, že teď tam stebou nějakou dobu zůstanu kocourku...omlouvám se, že jsi tam zase musela být sama" Jakoby to někdy bylo jiný.

Ne jsem ráda, že tomu aspoň rozumí a není to žádná bezcitná ježibaba, to mi zase připomíná tu chůvu. No fuj.

"Oukej mami napíšu, jestli tady je a co ztropil" řekla jsem ona souhlasila a pak típla.

Hned na to se mi vybavilo pár záblesků z včerejška.

"Kyle jsi opilej a zhulenej, pusť mě" řekla jsem rozhodně a snažila se ho odtlačit , ale měl větší sílu. Jnom tak mimo věc, někdo by mu měl do pusy nalít tak 2 litry ústní vody, určitě by to nikomu neublížilo.

Chytl mě kolem pasu ještě těsněji. i když by mi to normálně nevadilo, nevěděla jsem, co od něj mám čekat.... 

"No tak pusť mě" řekla jsem pořád ještě v klidu zatímco on se ještě víc přibližoval. Fajn využiju toho.

Přilepila jsem svoje rty na ty jeho, měl j měkší než ten podivín před tím, každopádně jak se uvolnil, tak já ho od sb odstrčila.

Chtěla jsem odejít, ale nemůžu ho tady takhle nechat, ještě se mu něco stane.

Pane bože já ho vzala k sobě, tak kde je? Rychle jsem si oblíkla džíny a tričko a běžela do svýho pokoje, tady nebyl.

CONFIDENTKde žijí příběhy. Začni objevovat