31. kapitola- What is he doing here?!

706 29 1
                                    

*z pohledu Cailin*

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe vodu. Bylo to příjemný, potom letu jsem to docela potřebovala, repsektive jsem se cítila mnohem líp.

Vzala jsem sprchovej gel, co tam měl. Dal jsem si trochu na ruku a rozetřela to po celým těle. Vonělo to po Justinovi. Bylo to příjemný, ano byla jsem na něj naštvaná a jsem, jenže tu vůni, tu jeho vůni prostě miluju.

Všimla jsem si, že jsem měla trochu červenej hrudník od toho kafe. Povzdechla jsem si. Je to nešika, jsem na něj naštvaná, ale pořád ho mám ráda. Co teď? Fajn budu na něj naštvaná, protože to bolí jak sviňa a ani si to natřít ničím tady nemůžu.

Vycupitala jsem k desce, kde jsem si vzala osušku a obmotola jí okolo sebe. Podívala jsem se do zrdcadla, viděla jsem člověka, kterýho bych ještě tak před rokem a půl neviděla. Něco se změnilo.

Nemyslím vzhledově, teda to možná taky, ale myslím, že jsem docela dospěla. Musela jsem. Ale když dojde na takovou věc, jakože se sváma kluk, kterýho milujute, teda myslíte si to, protože si nic nepamatujete, rozejde....

Dospělost je k ničemu.

Chvíli jsem se tam tak na sebe dívala, a pak jsem si opláchla obličej a utřela si to. Chtěla jsem si oblíct aspoň spodní prádlo a legíny, ale no...Neměla jsem jaký. Super.

Vtom někdo zaklepal, v domnění, že je to Bieber jsem to riskla a otevřela a protentokrát to naštěstí byl on.

Sjel mě pohledem a chvíli tam jenom tak mlčky stál. Zase! "Halo?" mávla jsem mu před obličejem "Jo promiň, na tady máš" podal mi tanga, podprsenku, svetr... počkat tanga? Podprsenku?

Kmitala jsem očima z něj na tu látku "To ty sis to v tom autě nechala pro případ nouze... a je to tady případ nouze" pokrčil rameny.

Koukala jsem na něj s poukr fejsem "fajn" vzala jsem mu to z ruky "tady máš tepláky a svetr" podal mi další hromádku "Děkuju, ale legíny mokrý nemám" řekla jsem a vzala si takovej šedej véčkovej svetr.

Koukal se mi do očí a já do jeho, ale takovým tím stylem, že jsem se mu snažila naznačit, aby odešel "Co je?" zeptal se s takovým poúsměvem "Vypadni!" okřikla jsem ho "Proč? Nahou už jsem tě viděl" pokrčil rameny a opřel se jakoby zadkem o tu desku u umyvadla a skřížil si ruce na hrudníku a neustále měl na rtech ten spokojenej úsměv.

"Justine!" okřikla jsem ho znovu "Vypadni!" strčila jsem do něj, že mě málem spadla ta osuška obmotaná okolo mě "hned!" ale chytla jsem jí.

Justin si mě sjel pohledem, ale výraz se mu změnil, byl takovej smutno-omluvnej a nakonec beze slova odešel.

Převlíkla jsem se, nandala jsem si ty legíny a Justinův, pro mě velkej svetr. Přivoněla jsem si k němu. Sakra. Byla dokonalá, jako bych nosila Justina pořád u sebe, ale to já nechci! Mám na něj být naštvaná a i jsem, tohle nejde.

Setřepala jsem to ze sebe a ještě se na sebe podívala do zrdcadla, rozpustila jsem si vlasy a vyšla jsem ze dveří.

Problém byl, že jsem moc nevěděla, kam přesně mám jít. Tak nějak jsem tam bloumala. Jedny dveře byli pootevřený, tak jsem tam nakoukla.

Justin tm stál u okna a se sklopenou hlavou koukal někam nevím kam, protože stál ke mně zády.

Chvíli jsem se na něj koukala, když mě někdo chytl za rameno a já se docela lekla, protože mě to přivedlo zpátky do reaility z přemýšlení nad věcma 'co kdyby...'

"Cailin pojď všichni už na tebe čekáme" řekl Scooter a vedl mě někam nevím, nakonec se ta místnost úkazala být jako studio.

Byli tam asi 3 nějací chlapy a jedna žena. Pousmála jsem se na ně tak nějak všechny a posadila jsem na sedačku.

CONFIDENTKde žijí příběhy. Začni objevovat