*z pohledu Cailin*
Vykročila jsem na podium. Ozval se potlesk a většina reflektorů se upřela na mě společně i s pohledem všech v hale. Usmála jsem se a zamávala. Konečně jsem došla k Justinovi, který se na mě usmál jak sluníčko "Takže Justine myslím, že všichni tušíme, co nám tímto chceš oznámit" řekl moderátor a podal mi mikrofon "Víte někdy, potřebujete člověka, u kterého poznáte, že svámi bude i vtom nejhorším, člověka, kterého milujete a člověka, kterému věříte naprosto ve všem a možná někdy si myslíte, že jste toho člověka našli, ale není to tak úplně pravda, no a poté je těžký důvěřovat znovu a najít tu pravou osobu, ale ...." podíval se na mě a usmál se, v hale se znovu ozval aplaus "Je řada na tobě" zašeptal mi do ucha a já se pousmála "Víte Justin a já ... našli jsme něco nepopsatelnýho, někdy to není nejlehjčí, ale pereme se stím a doufám, že to bude dlouhá cesta a hlavně svámi" nebyla jsem si uplně jistá a tak jsem se podívala na Justina, který jenom spokojeně přikývnul.
Za nedlouho po tom, co jsme se šli pryč z podia si nás zavolali na červený koberec pro nějaké interview a na focení. Byl to zvláštní pocit, když na vás pokřikují a všichni vás chtějí fotit.
"Tak a teď moment na který všichni čekají" uškílb se ďábelsky ten chlápek co to moderoval, vcelé hale se najendou rozeznělo "Pusu, pusu, pusu...!!!"
Začala jsem se červenat, podívala jsem se do těch krásných ořískových očí, které se na mě usmívaly. Justin se ke mě přiblížil a naše rty se spojily v jemný krátký polibek, jakmile jsem se odněj odtáhla, tak jsem schovala svojí hlavu do jeho hrudě. Proč? Musela jsem vypadat jak rajče. Justin se jenom zasmál.
Seděla jsemve své šatně. Dívala jsem se do zrcadla. Všechno vypadalo tak v klidu, ale doopravdy jsem byla docela nervozní. Zkontrolovala jsem si telefon, jestli se neozval Kyle. Nic. Rozhodla jsem se mu zavolat.
"Uživatel má hlasovou schránku, pokud chcete po pípnutí zanechte vzkaz- pííííííp"
"Ahoj Kyle.... chci ti říct, totiž...nechci tě ztratit, potřebuju tě, hlavně teď a nechci, aby se tímto mezi náma něco měnilo, jseš můj brácha, možná ne krví, ale srdcem jo." nic jiného jsem nestihla doříct, protože se zase ozvalo píííííp. Podívala jsem se na naší fotku u jeho čísla a pousmála jsem se, vtom někdo zaklepal na dveře.
Čekala jsem, že to bude Justin, ale mílila jsem se "Ahoj můžu dál?" zeptala se ta dívka, která pro mě byla vždycky velký idol a teď se mě ptá, jeslti může jít do stejné místnosti, zvláštní jak se to všechno seběhlo "Jasně Sel"řekla jsem neutrálně.
"Víš chtěla jsem ti jenom říct, že vám to přeju a že tobě držím palce" pousmála se, byla taková nevím jak to popsat "Děkuju...můžu se tě na něco zeptat?" zeptala jsem, když už chtěla jít pryč "ptej"
"Proč jste se rozešli?"
"Víš to co jsme měli s Justinem bylo...nepopsatelný, ale na to, aby jsme to udrželi naživu to nestačilo" řekla a sklopila svůj zrak a ani jsem se nenadála a byla pryč. Neměla jsem ztoho dobrý pocit.
Já jsem tam pořád stála a vtom se otevřeli dveře a vnich on "Můžeme princezno?" usmál se a podal mi ruku. Byli jsme tam téměř poslední a když jsme vyšli s haly, cítila jsem se tak uvolněně, protože jsem věděla, že se nemusím už skrývat v autě nebo někde v křoví. Šli jsme ruku v ruce.
"Co kdyby jsme teď šli udělat něco normálního?" zeptal se mě když jsme zastavili u jeho auta "A co je normální?" zeptala jsem se ho on mi otevřel dveře a já si nasedla "třeba Mekáč" řekl než zavřel dveře a přešel na svojí stranu "to zní skvěle" odpověděla jsem mu hned jak si nasedl do auta.
ČTEŠ
CONFIDENT
Fanfiction*Odešel a po něm přišla nějaká slečna*/ *"Jsem Jus" nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči "Justine vím jak se jmenuješ, jsem Cailin"*/*"Jsi narcis" podívala se jiným směrem*/*"Cailin já už tě nemůžu nechat jít!"/ *Ta holka je neuvěřitelná*/ *...
