CONFIDENT

18.kapitola-We can't...

Na konci kapitoly bude nějaké info, co bude se story dál :)

Ten pocit znám.....

Na sekundu jsem si řekla, že je to fajn, ale pak jsem si uvědomila co to dělám. Rychle jsme si sedla a uviděla zmateného Justina, který zjevně nespal.

"Co to děláš?" zeptal se překvapivě bez jakékoliv emoce na jeho tváři. Bohužel jsem nevěděla, co mu na to mám odpovědět "Já... jenom...asi bude lepší, když si půjdu lehnout do jinýho pokoje" necítila jsem se dobře, nevím, co to ve mně hrklo, protože jsem si uvědomila, že dřív to bylo asi normální? Jenže teď už ne Cailin. Promluvil na mě hlas vzadu vmé hlavě.

Vstala jsem z postele a přešla ke dveřím. Justin tam seděl pořád stejně a zdálo se mi, že byl trochu v šoku. 

Rychle jsem vyběhla do kuchyně a na hodinách viděla teprv 23:19. Chtěla jsem si natočit vodu, ale když jsem se otočila Justin stál přímo předemnou, téměř jsme do něj vrazila, jak byl blízko. 

"Bože" řekla jsem potichu, protože jsem se lekla. On ale nic neřekl. Byla jsem jak přimrznutá na místě. Vpíjel se mi do očí. Nebylo mi to příjemný, ale neuhla jsem pohledem "Co to děláš?" zašeptala jsem tiše, on dělal jakoby to neslyšel, i když jsem moc dobře věděla, že ano.

"Kam jsme se to dostali hm?" řekl tiše a já jsem zněho ucítila alkohol, překvpailo mě to "Pil jsi?" řekla jsem potichu a nadzvedlo se mi obočí. Zvedl ruku a ukazál dvěma prstama jako 'trochu'. Povzdechla jsem si. 

"Půjdeš se prospat" řekla jsem a chytla jsem ho za ruku a otočila jsem se k odchodu, on sní však ucukl, čímž upoutal mou pozornost a podívala jsem se zpátky na něj "Jak dokážeš být tak klidná?" teď vypadal naštvaně, téměř mě tím okřikl a mě to zamrzelo a nic jsem neřekla.

"Teď nic neřekneš, že?" okřikl mě podruhé a to mnohem víc. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo tak starostlivý, hodný, milý a milující se může proměnit v někoho tak....agresivního "Jasně, protože tě to nebolí...jak by mohlo, když si nic nepamatuješ." řekl sarkasticky. Teoreticky měl pravdu, ale jeho ton hlasu mě ranil.

Zajímalo by mě, jestli to takhle bylo mezi náma, i když jsme byli spolu vpohodě "Nekřič na mě, dobře?" řekla jsem vklidu, respektive jsem se o to snažila a přivřela jsem přitom oči a doufala, že stím přestane, ale vypadal ještě víc podrážděně "Proč? Nijak ti to neublíží"

"Víš možná už vím, proč jsem zapomněla" překřížila jsem si ruce na hrudi a čekala, co zněj vypadne "Jo proč Cailin? Proč bys zapomínala?" vykřl a rozhodil rukama do vzduchu "Protože pokud ses ke mně takhle choval vždycky, nedivila bych se, kdybych si přála zapomenout" měla jsem, co dělat, abych se udržela vklidu. 

Čekala jsem co řekne, ale zdál se všoku, nakonec řekl docela potichu "Proč jsi sem vůbec šla?" podíval se jiným směrem "Myslela jsem, že jsem tady bydlela" řekla jsem jednoduše "Hmm, zdá se, že na to kde jsi bydlela nezapomněla, ale co jsi čekala?" už zase nebyl  tak vklidu "No možná, že si o tom všem normálně promluvíme místo toho, abys na mě křičel jako kdybych byla nějaké malé děcko" 

"Kurva, víš jaký to pro mě je? Stát před tebou se vším čím jsme si prožili? A ty nevíš vůbec nic" okřikl mě znovu "Nech toho, kdybys nepil tohle by se vůbec nemuselo stát" trochu jsem od něj odstoupila a podívala se jiným směrem a doufala jsem, že jsem měla pravdu  "Kdybych nepil nic by se nezměnilo"

"Tohle nebudu poslouchat" řekla jsem zklamaně a šla směrem ke dveřím z kuchyně, jeho stisk na zápěstí mě však zastavil "Auu bolí to, pusť mě" vypískla jsem od náhlé bolesti "Pro-promiň" pustil mě, a když jsem se na něj podívala viděla jsem něco úplně jiného než před pár sekundama, vypadal zničeně a zoufale, jak napokraji zhroucení.