láska královská

25. opravdový bratr

Pohled Susan
,, Amelia? To je opravdu krásné a vznešené jméno"
,, Děkuji." Najednou k Amelii přistoupil nějaký muž a řekl něco co jsem nerozeznala.
,, Omlouvám se ale asi by jste měla již jít." Řekla trochu nervózně Amelia.
,,Pardon, ovšem, ale udělala jsem něco? "
,,Ne ne vy ne slečno to nám hrozí nebezpečí, tak by jste radši měla jít a vyhnout se tak problémům"
,,Oh a nemohu nějak pomoci?"
,,Ha no leda by jste promluvila s králem" řekla s jistou nadsázkou v hlase.
,,No s králem to radši ne, ale princovi to vyřídit mohu a ten by si mohl promluvit s králem" ze zamyšlení mě vytrhl nějaký muž, který mě odvedl do vedlejší místnosti a celou jejich situaci mi vysvětlil.
...,,
,, Dobrá. Děkuji za informace, udělám co bude v mých silách. Radši už vyrazím."
,,Moc děkujeme!" Odpověděla drobná žena z povzdálí s malým dítětem v náruči.
,,Tak na brzkou shledanou" usmála jsem se jejich směrem a už jsem sešplhávala dolu po žebříku. Bylo mi celkem teplo v té masce, tak jsem si řekla, že než dojdu do města tak si ji sundám. Už, už jsem si ji rozvazovala, když jsem zahlédla vojáky. ,,Sakra, co ty zase tady?" vyhrkla jsem ze sebe. Rychle jsem spadla ke keři, aby mě neviděli, vyšla jsem na kraj lesa, obešla les a zase se napojila zpátky na cestu.

Pohled Matthewa
Všude byl klid, já jsem v tichu a v tom klidu psal snad čtyřtisící dopis pro Sue a najednou do pokoje vtrhne Sandra.
,,Oh omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla"
,,To je v pořádku, co potřebuješ Sandro?" Otočil jsem se na židli a pokynul rukou, aby si sedla na křeslo vedle.Posadila se.
,,Matthew, já jsem potkala jedny lidi. Oni byli opravdu hodní a pohostinní, ale mají nějaké problémy..."
,,A já bych jim měl pomoci nebo to předat do vyšších pozic k otci" konstatoval jsem jako jasnovidec.
,,No ano,..." Chvilku váhala a pak začala vyprávět.
,,No víte oni bydlí v lese, tady kousek od města Hued směrem do Greenstonu. Bydlí ve stromech, ale vojáci chtějí ten les pokácet a oni by neměli kde žít. Všechno dřevo by šlo sem do zámku a z nich by se stali jen žebráci. Oni si to nezaslouží, jsou to hodní lidé, ale ty boje s vojáky a dřevorubci je stojí mnoho sil. Já jsem jim slíbila, že udělám co budu moci, abych jim pomohla." Byl to opravdu smutný příběh, ale jak jim mám pomoci?
,, Dobře, rozumím. Vše otci řeknu, v tom bych problém neviděl, otec je opravdu srdečný člověk na svém místě. Jenže matka je ta co poroučí, ovšem s tím si nějak poradím." v hlavě mi proběhla myšlenka na Sueiny dobročinné a nezištné činy. Jak moc se mi po tobě stýská Susie.
Při obědě jsem se odhodlal k vyřčení prosby.
,, Otče"
,,Ano"
,, Měl bych prosbu. Na co je to dřevo, které chtějí pokácet v lese nedaleko od města?"
,,No, tvá matka si přeje letní zámeček, takže to půjde na nábytek"
,,Je to opravdu nutné??"
,,Ano je!" Vložila se do toho matka.
,, Žijí tam lidé. A tímto jim ničíme domov!"
,, Nemluv takto se svojí matkou, natož když jsem královna!" Prohlásila hrdě.
,,Matko, ale Matthy má pravdu. Ti lidé tam žijí a vy ze své královské povýšenosti jim dům ničíte vaše veličenstvo! Jak by se ti matko líbilo kdyby ničili nás zámek??" Podpořil moji myšlenku Chris.
,,Chrisy! Ty jsi se zbláznil! To není to samé! V našich žilách proudí modrá krev, oni jsou jen poddaní. "
,,Amy by jsi naslouchala, ale mě ne!" Vzpomínka mne zabolela u srdce.
,,Ale Amy tu není a už nebude!..." Tak tohle již matka opravdu přehnala, pokud něco neudělá Chris tak už nic nepomůže. Vzteky jsem bouchnul do stolu a svižně odešel z místnosti.
,,Tak tohle už jsi opravdu přehnala matko! To že nerespektuješ Matthewa mi vadí, ale ještě urážet Amy? Není ti to blbé? Tak jestli to nevíš tak já ti poradím. Mělo by ti to být blbé, ale tobě to blbé není, protože jsi povýšená a nebereš ohledy na cokoliv." Slyšel jsem když jsem seděl vedle dveří do jídelního sálu. On se za mě postavil?! Konečně se zachoval ke mně jako k bratru.