láska královská

24. královna něco chystá

Pohled Sandry
Probudilo mě tiché klepání na dveře. Vylezla jsem z teplé postele a oblékla si župan.

 ,,Ano" a do pokoje vešla Helen, služebná královny.
,,Ahoj Sandro, ....radši rychle zmiz."
,,Co proč? Co se děje Helen?"
,, Královna.... ona na tebe něco chystá." jen s těží popadala dech
,, Dobře, dobře , stejně dnes jedu k rodině". Rychle jsem si zabalila a napsala dopis.
Odnesla jsem dopis do Matthewova pokoje, vyběhla jsem před zámek a naskočila na koně, kterému jsem konečně vymyslela jméno, jméno Čtyřlístek a to kvůli jeho bílému flíčku na stehně zadní nohy.

Jela jsem jako obvykle přes trh, přes les k nám do vesnice, ale v lese jsem opět potkala tu malou holčičku. Slíbila jsem si, že se za ní potom podívám, abych nasytila svoji zvědavost.

Byla jsem už doma, ale tam nikdo. Celý dům tam jen tiše stál a ani živé duše tu nebylo v posledních dvou dnech. ,,Emily? Kate? Jacku? Olivere? Tati? Je tu někdo? Haloo.". Nikdo se neozýval tak jsem šla do pokoje a vybalila jsem si věci. Cvakly vchodové dveře a ve dveří dívčího pokoje se objevil táta.

,,Tati! Kde jste byli?"
,,No šli jsme na návštěvu k tetičce Antonii, ale to ti povypráví holky sami. Jsou z toho úplně nadšený. " Řekl s úsměvem na rtech.
Šla jsem do kuchyně a přivítala se s ostatními.

,,Sue! Že neuhádneš, kde jsme byli?"
,,U tetičky Antonie!" Vyhrkla Mell.
,,Hej, já se ptala Sue a né tebe Mellanie!" Kate asi trochu opadla radost z vyprávění a tak to přenechala Mell, která úplně zářila.

,,Mellanie, promiň že tě přerušuji, ale nechcete mi to dopovědět na louce. Mohli bychom jít pro byliny."
,, Jasně" shodli se po chvilce holky, načež jsme za chvilku vyrazily s prázdným košíkem.

Holky vyprávěly a vyprávěly, ale já jsem je, musím se přiznat, moc neposlouchala. Přemýšlela jsem, že jsem celou situaci s Matthewem a tím že je princ asi moc vyhrotila a teď za to neseme následky oba. A táhne se to už dlouho.

Já, já, musím mu to říct, že žádná Sandra neexistuje a že ho miluji. Tedy co? Miluji ho? Ano! Miluju jeho tvář, jeho smích, jeho hlas, jeho charakter, miluji to jak vždy když je veselý tak dokáže se o svou radost podělit. Ano! Miluji ho!

,,Ano" řekla jsem omylem nahlas a holky ztichly a jen se na mě koukali.
,, Takže nás tam někdy provedeš? To je super! Já jsem nikdy nebyla v hradu ani zámku" z tohoto jsem pochopila, že mě holky asi prosily o to abych je provedla po paláci, z čímž nemám nejmenší problém, tedy až to vše řeknu Mattovi.
,, Jasně, že vás tam jednou provedu"

Vrátily jsme se domů, uklidnily jsme květiny a šly spát. Dala jsem pusu na dobrou noc Mellanie a Kate, na chvilku jsem zašla za klukama, a hned jak jsem došla do pokoje tak jsem vytuhla.

 druhý den okolo poledne

Co má se mnou královna za problém? To dělám něco špatně? Proč mi chce dělat problémy? Snad to Helen nepřináší problémy, že mě varovala. Nachystala jsem oběd. Holky mezitím připravily na stůl. Najedli jsme se a já se zase sbalila a rozloučila. Při cestě jsem se zastavila v lese. Jdu ke stromu, na který mi ukázala ta holčička. Hele žebřík! Pomalu jsem vyšplhala nahoru a vlídně jsem řekla ,, dobrý den přeji, omlouvám se pokud ruším, ale moje nenasytná zvědavost mě zavedla až sem". Chvilku na mě lidé jen koukali.
,, Vítáme tě, já jsem Amelia, posaď se tu a udělej si pohodlí".