láska královská

18. zpráva od posla

Pohled Matthewa
Ležel jsem v posteli a načrtával jsem si postavu stojící někde v lese, tak temném že postava, tedy moje Sue, není skoro vidět. ,,Jen doufám, že se ti nic nestalo Susie, alespoň ne to co se mi honí hlavou" šeptl jsem na obraz.

Do pochmuřeného ticha, které ovládalo celý můj pokoj, který tu a tam zdobil obrázek Susie, se zničehonic ozvalo zaklepání. Kdo to může být? Že by to byla Sandra? ,, Dále" řekl jsem a v domnění, že je to Sandra, jsem se ani neuráčil zvednout z postele. Ale Sandra to nebyla.
,, Princi Matthewe
přináším vzkaz od generála"
,,Ty jsi posel? No tak povídej našli jste ji? Je v pořádku? Co o ní víš?" Rozzářili se mi oči. Muž ke mně přistoupil blíže a podal mi zapečetěný svitek. Tu pečeť jsem dal Tomasovi sebou aby mne nikdo nemohl obelstít.

Co jen může chtít? Rozbalil jsem svitek a v něm stálo
Můj drahý příteli a princi Matthewe,
Mám pro tebe nemilé zprávy. Prošli jsme každou vesnici v našem království a v království krále Alexandera a slečnu Susan jsme nenašli. Nenos však hlavu zvěšenou, nesmíme totiž ztrácet naděje poněvadž mi vyrážíme do dalšího království. Věřím že ji najdeme a také proto uděláme co bude v našich silách.
Tvůj věrný služebník a přítel generál Tomas
Tomasi, věřím že se snažíte a doufám že mi ji najdete.

Posel odešel a ve dveřích ho vystřídala Sandra. ,, Dobré ráno Sandro"
,, Dobré dopoledne Matthew"
,,Jak se opovažuješ svému princi takto říkat, ty nejsi ani jednou setinou tak vznešená jako on" objevila se ve dveřích má matka a Sandře dala takovou facku až spadla na zem.
,,Matko!" Okřikl jsem ji a pomohl jí na nohy.
,,Ne, to...to je v pořádku, královna má pravdu" omlouvala se Sandra
,,No to si piš že mám pravdu!''
,,Ne nemáš matko, je to celé nesmysl! Všichni jsme stejní!" Bránil jsem se

Po celé této hádce Sandra odešla do svého pokoje a já se šel naobědvat. Celý oběd probíhal v naprostém tichu, takovém že by i špendlík spadlý na zem byl slyšet.

Vracel jsem se zpátky do pokoje. A říkám si, že nic nesprávným tím, že nevyjdu na sluneční světlo. Tak jsem vyrazil a najednou slyším něco a jde to ze Sandřina pokoje. ,,Sandro? Jste v pořádku?" Pomalu jsem otevřel dveře a viděl jsem na postely sedící rozplakanou Sandru.
,, Já se omlouvám"

,, Půjdete se se mnou projít?" Vykulila na mne oči.
,, Takže??" Zvedla se a namířili jsme si to do zahrad.
,, Máte to tu moc krásné princi"
,, Děkujeme, ale prosím neříkejte mi princi"
,,Ale vždyť..."
,, Žádné ale, já to s matkou srovnám"
,, Pojďte!" Řekl jsem a vzal ji za ruku.

Pohled Sue
Odkryl větvemi zakryté dveře a otevřel je.
,,Pane bože, to je nádhera" z té nádhery okolo se mi podlomily kolena a já najednou klečela.
,, Něco vám ukážu" řekl a já se zvedla.
Došli jsme na kraj té nádherné květinami poseté louky a tam začala pěšinka a najednou byly všude jen levandule.

Uprostřed všech těch levandulí stála socha v lidské velikosti téměř stejnou jako já.
,,To je nádhera" řekla jsem v údivu a stoupla si jako ona.
Matty ke mně přišel blíž a vše začal pečlivě upravovat. Najednou jsem stála přesně jako ta socha.

Vrátili jsme se do zámku. A najedla jsem se v kuchyni. Usnula jsem vcelku hned.