láska královská

13. proč mi lhal?!

O měsíc později
Pohled Sue
Ráno jsme vstali všichni naráz. A proč? Protože nás probudilo hlasité bušení na naše dřevěné dveře. ,,Kdo to může být?" Přemýšlela jsem nahlas.
Všichni jsme byli ještě rozespalý. Přistoupila jsem ke dveřím a pomalu stlačila kliku...

... otevřeli se dveře a tam stáli vojáci

,,Co tu pohledáváte, pánové?" Vykulila jsem na ně oči. Někoho takového jsem tady nečekala.
,, Jménem královského veličenstva, vás musíme vyzvat, abyste všichni kdo pobýváte v tomto domu se indetifikovali" řekl jeden z vojáků. Z nějakého důvodu Mat utekl. Ale co bylo tím důvodem?

Šla jsem za Matthewem. ,,Mate, Co se stalo ?"
,, Já... víš Já jsem ti něco neřekl" sklopil hlavu. ,,To koho hledají jsem já"
,,Jsi snad nějaký zločinec?" Řekla jsem trochu s nadsázkou.
,, Zločinec ne jenom princ" u těchto jeho slov mně bodlo u srdce, myslím si, že i právem. Cítila jsem se jako kdyby mi někdo bodl nůž do zad.
,, Cože? Ty si děláš legraci, že jo?"
,,Bohužel ne"
,,A kdy jsi mi to jako chtěl říct. Až se zasnoubíme nebo radši při prvním dítěti?" Snažila jsem se to rozdýchat. Najednou jsem nic neviděla a pouze slyšela jeho hlas jak říká ,, Susie je ti něco? Jsi v pořádku?".

Pohled Matthewa
Sue se najednou začala hroutit k zemi. Chytil jsem ji při pádu kolem pasu. ,,Olivere, Jacku! Pojďte honem sem!" Křičel jsem na celý dům. V tu chvilku byli u nás. ,,Co se stalo?" Ptal se Jack. ,, Já jsem přiznal Susie, že jsem princ. No a ona to nějak neunesla"
,,Princ???" Všem jsem asi touto informací vyrazil dech.
,, Předpokládám, že tu nejsem teď úplně vítán, takže pokud mně omluvíte jdu se odevzdat těm příjemným pánům v těžkém železném brnění. Tak žijte tu blaze a nashledanou, um tedy vlastně sbohem a vzkažte prosím Susie, že ji navždy budu milovati a nikdy na ni nezapomenu."říkal jsem a rvalo mi to přitom srdce.

Pohled Sue
Týden uběhl od té bolestné situace. Já po celou dobu nevylezla z postele.

Každý den mi holky nosí jídlo a pití. Moc krásně se o mě starají.
Dnes mi přišla levandule s malým lístečkem. Co to je? Otevřela jsem lísteček a tam bylo jeho písmem napsáno

Moje milovaná Susie,
Omlouvám se, pokud jsem ranil tvé city. Vím, že tvoje oblíbená květina je levandule. Tuto levanduli, kterou ti posílám, jsem trhal sám, na místě na kterém jsme se poprvé potkali. Každý den na tebe myslím. Prosím nezlob se na mne. Já nevěděl jak jsem ti to měl říct. Odpusť mi prosím.
S omluvou a pozdravem Mathew

Z toho dopisu jsem se rozbrečela. ,, Ani nevíš jak moc mi chybíš, kéž by jsi mi nezalhal" zašeptala jsem do onoho dopisu a snažila se potlačit další slzy, což ovšem marně, z potůčků slz se na mém obličeji staly řeky, kterých pramen, podle zdání, byl nekonečný.

,,Co se ti stalo Sue?" Ozval se silný hlas od dveří. Utřela jsem si slzy z tváře a pokusila se o odpověď ,,Nic, nic já jen..." Větu jsem nedokázala ani dokončit a proud mých bolestných slz se opět spustil. Oliver přišel od dveří blíže, já jsem se zmohla jen na to, že jsem se otočila na bok, aby na mě neviděl. Vzal mi dopis z ruky a pomalu si ho četl. ,,Ty ho stále miluješ, že?"

,,Ne proč bych měla? lhal mi a lhal i vám! Už u mě skončil! Nadobro!" Křikla jsem bolestně.
,,Sue ani jeden z vás na tom teď není dobře, po království se traduje, že princ je vážně nemocný nebo snad, že umírá. Vůbec se neukázal od vaše rozchodu. Nevychází z pokoje. Nikdo ho již dlouhou dobu neviděl"řekl a sledoval moji reakci.