láska královská

28. vstání z mrtvých

Pohled Chrise

Čtvrtý den je Matthy v bezvědomí a Sue to nevzdává. Jsem jí tak vděčný, za bratra. Všichni už to vzdali. 

,,Kam se chystáš Chrisi?" potkala mě královna na cestě za Matthym.

,,Za ...." ani mě nenechala domluvit.

,,Princeznou Islou, že? Již druhý den čeká na přijetí. Teď tě čeká v přijímacím sále. " řekla nadřazeně. Už mi to leze krkem, jak je furt ,,KRÁLOVNA,,. Ona v sobě nemá snad kousek citu.

,,No vidíš tři dny vydržela, tak ještě chvilku počká. Teď se stavím za Matthewem. Těch pár minut jí neuškodí." rychle jsem se odebral k jeho pokoji,  abych nemusel poslouchat ty matčiny řeči.

,,Sue ahoj, tak jak je mu?"  otočila hlavu na mě a pak zase k Matthewovi.

,,Nevím, stále se neprobudil. Ale držím jeho životní funkce v chodu. Nevím jak dlouho hodlá ještě spát, ale už to nesmí dlouho trvat. Pak už by se nemusel probudit." řekla se zármutkem v hlase.

,,Omlouvám se, ale už musím, princezny na mne již čekají" řekl jsem ironicky  a Susan jsem tím vykouzlil malý úsměv na rtech.

,,Zdravím princezno."

,,Pěkný  den přeji, princi Chrisi. Nepůjdeme se projet třeba na koních nebo něco navrhnete?" pobídla mě k akci Isla.

,,Jistě. Ale pokud by vám to nevadilo, pouze bych se s vámi rád prošel po zahradách." nabídl jsem jí rámě, které přijmula a já ji vedl do zahrad.

,,Kdo je ta žena na balkonu?"  pohledem mířila do Matthewova pokoje.

,,To je jedna ze služebných Susan, balkon do pokoje mého bratra"

,,Proč mne nepřišel přivítat?" namítla Isla.

,,On je opravdu vážně nemocný Sue se o něj stará. Je již čtyři dny v bezvědomí, doktoři to již vzdali. Zbyla už jen Susan, která se o něj stará." popsal jsem situaci.

,,Je krásný den, že?" Isla očividně pochopila, že bratrův stav není zrovna téma na debatu.

,,Ano, ale mám dojem, že bude pršet. Ovšem já mám déšť rád."

,,Opravdu? Já ho mám také ráda, zalévá překrásné květiny a naplňuje koryta řek, ze kterých pije lesní zvěř.". Mám dojem, že mi dva si budeme rozumět. Šli jsme dovnitř na večeři. Isla seděla vedle mě, protože na tom matka trvala. Většina z nás ještě nedojedla, ale musel jsem se projít. Hned jak jsem zašel za dveře, začala v jídelním sále debata. Šel jsem do svého pokoje a začal jsem si číst.

Pohled Susan

,,Už se stmívá. Musím se jít vyspat Matthew, ráno zase přijdu." rozloučila jsem se s bezvládně ležícím Mattem.

,,V to doufám" ozvala se odpověď.

,,Matte! Uff jsi vzhůru! A já už jsem myslela jen na to nejhorší." ulevilo se mi, když jsem uslyšela jeho hlas a uviděla mrkat jeho tak nádherné a pohlcující oči.

,,To by se ti tak hodilo co, abych tě tu nechal, když už jsem tě našel. Ale máš to blbé, ještě to tu se mnou budeš muset vydržet." smysl pro humor opravdu nezapomněl. 

,,Počkej, hned jsem tu." vyšla jsem z pokoje a po promluvě se strážnými jsem se dozvěděla, že je princ Chris ve svém pokoji. Rychle jsem vtrhla do jeho pokoje a z plných plic zakřičela ,,je vzhůru!!!!". Chrisovi blesklo v očích a ve vteřině jsme byli u Matthyho.

,,Ty jsi nám tedy dal!"

,,Copak? Ty jsi se o mne bál bratříčku?" rýpal do Chrise Matthew.

,,Nooo... kdo by mě stále otravoval svými řečmi a básněním o Sue, co?" trochu jsem se začervenala, když to Chris  řekl.

,,Všichni doktoři to již vzdali. Všichni byli smutní, jen Královna neuronila ani slzu ani žádný smutek neprojevila." Chrisova slova byla krutá ale pravdivá. Nikdy nepochopím, jak může neplakat matka, když dítě je skoro mrtvé.

,,Doktoři to vzdali??"

,,Je mi líto princové, ale jsem opravdu unavená, tak mě prosím omluvte." sotva jsem stála na nohou. Vždyť taky jsem již několik dní nespala.

,,Jen běž, já mu vše řeknu" Usmál se mým směrem Chris. Skoro jsem ani do postele nedošla a už jsem spala.