dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Vstala jsem, nasnídala se v času pro služebné, zašla jsem pro jídlo a vyrazila jsem hned k Matthymu.
Zaťukala jsem, ale nikdo neodpovídal. Vešla jsem dovnitř a uviděla dva muže, jak jeden leží v posteli a druhý sedí na židli vedle. Oba spí. Byl to vtipný pohled. Položila jsem tác s jídlem. Matthew se ale probudil a jak sebou pohnul, probudil Chrise.
,,ehm ehm, Dobré ráno. Donesla jsem snídani, ale nevím jestli to vystačí pro oba." potichu jsem se smála.
,,Dobré ráno Sue, já nemám hlad. Nechám vám trochu soukromý, jdu do svého pokoje, vy si máte o čem promluvit." Chris odešel. Matthew se zvedl, objal mě.
,,děkuji ti" zašeptal mi do ucha.
,,Za co?" zeptala jsem se nechápajícně.
,,vím co jsi pro mě udělala, jsem ti za to vděčný. Tohle by pro mne nikdo nikdy neudělal." kdo mu to řekl? Chris, No jasně. ,,Měla jsem k tomu důvod a motivaci." Dala jsem mu pusu na tvář. Obejmul mě pevněji, ale to mě trochu bolelo. Sykla jsem, čehož si Matthew všiml. Odtáhl se. ,,Je všechno v pořádku?" řekl vystrašeně.
,,Joo, no neboj. Jsem v pohodě." Snažila jsem se mu vysvětlit, že mi nic není, ale on si nedal říct. ,, Nejsem blbej. Co ti je?" ,,No když jsi byl nemocný tak všichni ze zámku zjistili, že jsem Susan a předpokládám že královně se to moc nelíbilo. Večer za mnou přišla nějaká osoba a po výhružkách jsem schytala pár ran bičem nebo co to bylo. Ale už je to dobrý." ujišťovala jsem ho. ,, Já tu matku... Fakt je to dobrý?" ,,Jo, neboj" ,,Co teď ?" Zeptal se a prolomil ticho panující v pokoji. ,,No nevím. Ale teď je nejdůležitější aby jsi se doléčil. A pak můžeme klidně někam zajet nebo něco takového. Jak budeš chtít." konstatovala jsem vlídně ,, Já jsem, ale zdravý. Teď by mi nejvíce prospělo někam odjet, co ty na to?". Ráda bych odtud vypadla, leze mi to tu trochu na nervy a hlavně se celkem bojím, co ještě hodlá dělat královna. ,,No dobře, pojedu moc ráda. Pokud samozřejmě tohle bylo pozvání." ,, Dobře tak si zbal trochu oblečení a někam vyrazíme" po těchto slovech jsem odešla do svého pokoje. Vyndala jsem kufr a naskládala jsem si do něj pár kousků oblečení. Jdu dlouhou chodbou ven a tam již z dálky vidím krásný světlý kočár s erbem království Edvarda, tedy našeho pana krále. O kočár se opíral úhledný mladík s ještě rozcuchanými vlasy. Mluvil tam s někým, nechtěla jsem je sice rušit, ale byla jsem netrpělivá.
,,Em kdy pojedeme?" vypadlo ze mě najednou. To jako fakt? Nic lepšího mě nenapadlo? Kdy pojedeme.
,,Hned vyrážíme, ale předtím ti chci představit. Tohle je Thomas generál armády, ale hlavně můj přítel." muž za ním vykouknul a pozdravil mě.
,,oh těší mě. Ale pokud se nebudete zlobit, nemám tu teď z tohohle úplně dobrý pocit."
,,Jistě vyrážíme. Nastupte si lady" podal mi ruku Thomas a já vešla po schůdku do kabiny kočáru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Thomas nám dělal i kočího. Já jsem seděla vedle Matthewa. Všichni jsme si příjemně povídali a já jsem si mezitím stíhala užívat pohledu do přírody.
