dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Pohled Susan Právě jsem vstala a oblékám si svoje oblíbené jednoduché zelené šaty, které jsou s taktéž jednoduchým páskem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsou to ty šaty, které jsem jako pěti leté dítě vyráběla se svojí maminkou. Jsou lehké a volné takže se v nich dobře běhá a také jsou zelené takže zapadnou do přírody, prostě pro mě naprosto dokonalé.
,,Snídaně" zavolal táta a já s mými mladšími sestřičkami Melanie a Kate jsem vyběhla z našeho pokoje a pelášili jsme si to ke stolu.
Bráškové na nás již čekali. Najedli jsme se a já, jako každý den, jsem šla ven, pryč od civilizace pryč od ruchu jen já a člověkem nedotčená louka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo ticho a já čerpala síly z nově narostlé trávy, která se tak krásně zelenala. Když najednou slyším tiché kroky.
Pohled mladíka Utekl jsem na chvíli z toho ukrutného města, už to tam znám jak své boty a leze mi to tam občas na nervy. Nikam nemohu sám, všude jsou se mnou strážní, tak jsem se jim dneska trochu ztratil z dohledu. Chtěl jsem se jen projít jenže uviděl jsem krásnou vysokou, v postavě štíhlou, rusovlasou panu, jež se pomalu procházela po louce rozprostírající se přede mnou.
Chvíli jsem ji jen tiše pozoroval, než jsem se odvážil přijít blíže, abych se jí mohl podívat dozajista půvabné tváře a zeptat se na jméno.
Potichu jsem se tedy přibližoval, byl jsem si jist že mne nevidí byla totiž otočená, ovšem já asi nebyl svou chůzí zcela neslyšitelný tak jak jsem si myslel. Ta kráska se na mne ani nepohlédla a již byla pryč. Nechtělo se mi zpět a tak jsem sedl a přemýšlel nad onou panou.
Začal jsem mít hlad, to bylo také důvodem, který mne vytrhl s mého zasnění a donutil mne se vrátit zpět ,, domů".
Pohled Sue Utíkala jsem do lesa, kde jsem se napojila na cestu jež vedla do Greenstonu. Na okraji vesničky jsem potkala malé děti které si hráli s malým míčkem. Nicméně jsem běžela dál, uvědomila jsem si totiž, že jsem svému otci slíbila, že oběd dnes uvařím takový aby se na něj dlouho vzpomínalo, a taky že jo. Stále jsem musela myslet na onu osobu, kterou jsem ani nezahlédla, ale pouze uslyšela.
Po obědě jsme celá naše rodinka otec, bratr Oliver a Jack, já a naše malá sestřička Kate a její dvojče Melanie vyrazili na polnost, kterou naše rodina obhospodařuje již několik pokolení. Po práci na poli jsem byla vyčerpaná a šla jsem si lehnout.
Pohled mladíka Po společné večeři s matkou jsem šel navštívit mého nemocného otce, a namířil jsem si to do svého pokoje. Svlékl jsem si své sváteční oblečení, vykoupal jsem se a oblékl jsem si volné krátké kalhoty a bílou košili. Lehl jsem si do postele a nemohl jsem z hlavy vyhnat ten luční zjev.
