dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Pohled Susan Probudila jsem se v Mattyho objetí slyšíce tiché oddychovaní. Matt ještě sladce spal. ,, Dobré ráno, slečno" ozval se tiše Thomas.
,, nebudeme si tykat, je mi to příjemnější." nabídla jsem Thomasovi. Vyvlíkla jsem se z Mattova objetí a vstala na nohy.
,, Jistě. Thomas" napřáhl ruku ke mě.
,,Susan, ale raději mám, když mi říkají Sue", ,,dobré ráno Thomasi" dodala jsem.
Koukla jsem se na před chvílí ještě spícího, který se právě probudil.
,,Aaa princ je vzhůru" řekla jsem s trochou ironie v hlase, ale aby to neznělo povrchně nebo nějak špatně.
,,Jak tak koukám, tak jsem tady já ten poslední spící" odvětil žertovně ještě rozcuchaný Matthy.
Šla jsem ke kočáru, kde jsem měla svůj kufřík s oblečením. Našla jsem si čisté suché šaty a převlékla jsem se. Aby mě náhodou nepřišla navštívit nějaká nevítaná návštěva v podobě Thomase nebo Matthewa, oznámila jsem jim, ať nechodí ke kočáru, že se jdu převléknout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mé šaty byly jednoduché a naprosto obyčejné, i přes to se ale dočkali velkého obdivu.
Pohled Matthewa
Se slovy ,,Sue asi už se vrátíme, co ty na to?" ke mě neslyšně přišel Matt.
,,Pokud si to vaše vznešenost přeje" prohlásila jsem žertovně, načeš mi Matthy věnoval úsměv. ,,ale ráda bych se sem někdy vrátila" dokončila jsem myšlenku. Sice se na tomto místě staly strašlivé věci, ale je to tu okouzlující a líbí se mi tu.
,,tak jedem nebo ne? Pospěšte vy dvě hrdličky"
,,Ano generále" řekla jsem. Celý dnešní den je ve vtipném duchu, dokud jsme se nevrátili k zámku. Z okénka jsem zahlédla královu očekávající náš příjezd. Příjemná atmosféra byla rázem pryč. Nervozita začala stoupat, nikdo z nás netušil co se bude dít.
Thomas slezl ze svého místa jako první. Poté vyšel z kočáru Matthy a při královniným křiku obešel kočár, podal mi ruku a pomohl mi vylézt z kočáru. Se sklopenou hlavou jsem pouze chtěla odejít do svého pokoje.
,,Hlavně se nenech vyprovokovat, protože to rozhodně jak ji znám zkusí, nebo nedělej něco co ji rozčílí ještě víc" pošeptal mi než jsme procházeli kolem královny. Na tváři mi najednou prudce přistála něčí ruka, čí jiná než Matthyho matky. Okamžitě se mi spustily slzy a s brekem jsem utíkala pryč, pryč od ní i od zámku.
,,Matko!" okřikl ji ještě Matthew.
,,Doufám že ti došlo, že jsi propuštěná s okamžitou platností." křičela na mě z dálky, což celou moji bolest ještě zhoršilo. Slyšela jsem jak se blíží Matthewovi kroky. Chtěla jsem ho odehnat, ale to stihla královna dřív, když ho zastavila v pohybu a zařvala na něj něco jako ,, nech tu prosťačku být, čekají na tebe urozené princezny se slibnou budoucností." pak ho nechala za pomocí stráží dovést do jeho pokoje.
Sedím na větvi a nevím kam jít. Domů je cesta dlouhá a navíc bych jim to musela vysvětlovat. Do hlavy se mi vloudil nápad, musím uznat, že ne špatný. Zajdu za Amélií a poprosím jí o nocleh. Vzhledem k tomu, že je les, ve kterém se nacházím, celkem blízko zámku, musím vyrazit až se setmí.
