dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Pohled Sue Jako každé ráno vstávám dříve než zbytek paláce, a to protože jsem pokaždé nervózní z ranního shledání s princem. Vždy si vše pečlivě připravím a pak už jen jdu před nádherné velké zdobené dveře vyjímající se v celé chodbě.
K princově pokoji to nemám daleko, jsem jeho osobní služebná a proto mi přidělili ten nádherný pokoj který je skoro vedle Matthyho. Mezi mým a jeho pokojem je místnost kde já mám všechny potřebné věci k vykonávání služby.
Zabouchám na dveře a čekám než se ozve ,, dále". Poté vstoupím do místnosti. ,, Dobré ráno, princi" řeknu, a snažím se aby můj hlas byl klidný. Roztahuji závěsi kolem postele. ,, Dobré? Až mi najdou Sue, pak mé ráno i zbytek dne bude dobrý" tuhle větu slyším už po 265. Dnes je to přesně rok co jsme se rozešli. A ta rána, která mi potom zůstala, bolí stále. A asi tento šrám nebolí pouze mě.
Podávám mu tác s jídlem, který jako obvykle jíst nechce. Už rok nejí snídaně jí pouze oběd, který většinou stejně nesní, ale pouze se v něm vrtá. ,, Musíte něco sníst" ,, Nemám hlad dám si až oběd" ,, Vždyť jste jak vyžle'' ,, Řekl jsem že nechci jíst!" Začal znít trochu naštvaně a tak jsem se s leknutím trochu vzdálila. Když dopsal něco do svého, předpokládám, deníku otočil se ke mně. ,, Omlouvám se, že jsem tak vyjel já jen nemám pomyšlení na něco takového jako je jídlo.... Víte dnes je to rok na den přesně... kdy jsem ji viděl naposledy" tyhle slova mě opravdu potěšila. On si to pamatuje, a ke všemu na den přesně.
,,Umm to já se omlouvám neměla jsem ..." ,,Hele nechme to být, já už to nechci řešit" ,,Tak já už půjdu, pokud ještě něco nepotřebujete" namířila jsem si to ke dveřím. ,, Můžete klidně jít" pokynul mi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Matthewa Ta služebná je vždy tak milá a já... Vždyť já ani nevím jak se jmenuje. Moje matka to sice neschvaluje, ale já si myslím že bych to vědět měl.
Rozběhl jsem se za ní do kuchyně a v půly cesty si to rozmyslel. Né že bych nechtěl znát její jméno, ale udělám to jinak.
Došel jsem zpět do pokoje a při vstupu jsem řekl strážím, ať mi přivedou mojí služebnou. Posadil jsem se a čekal než se ozve zaklepání. ,, Ťuk ťuk" ,,Vstupte" ,, Co potřebujete princi" uklonila se a jí rukou naznačil, že se může zvednout. ,,Co potřebuji? Já potřebuji znát vaše jméno" zavřel jsem dveře, aby nikdo neslyšel o čem se bavíme. ,, Mé jméno je S.....je Sandra" nevím proč se zasekla uprostřed věty, ale to asi protože nečekala moji vskutku zajímavou otázku. ,,Tak tedy Sandro, prosím neříkejte mi princi jsem Matthew" ,,Ale to nemohu, něco takového mi nepřísluší" ,,Sandro vy víte, že jsem utekl a nebyl nějakou dobu v paláci. Žil jsem se svou Sue na vesnici a to mne mnohé naučilo. Sue byla mým vzorem a vážila si úplně všeho co měla ve svém okolí. A také jsem se na vesnici naučil, že ať máte modrou krev či ne jsme si stále rovni" při vzpomínce na Sue mi po obličeji stékala slza. Ta slza bolesti a smutku.
,,Stalo se vám něco Matthew?" Řekla vyděšeně ,, Né, můžete jít Sandro potřebuji si urovnat myšlenky." Nikdy jsem si nic takového nemyslel, že by mě mohlo pár dní na vesnici natolik změnit.
