láska královská

26. Amélie, jak to vlastně bylo?

Pohled Matthewa

Vstal jsem z podlahy a odešel do pokoje, kam mne zanedlouho přišla navštívit matka.

,,Královno, čemu vděčím za takovou návštěvu?" řekl jsem pohrdavě.
,,Matthew, egh,dobrá, ten les necháme být a stavbu mého letního sídla odložíme." nic víc neřekla a prostě odešla.

 Ve dveřích se minula se Sandrou přinášející informace o večerní slavnosti.

,,Jak to dopadlo s Amelií?"
,, Amelií?? " Byl jsem trochu zmatený.
,, Myslím ten les" upřesnila téma Sandra
,, Dobře. Nebudou ho kácet. Ale řekla jsi právě Amélie?"
,,Ano, to je jedna z těch lidí co tam žijí. Je moc hodná. A trochu to vypadá že to tam vede."
,, Pojď se mnou hned!" Vyhrkl jsem a za zápěstí jí táhnul do královské a té největší knihovny.
,,Kde jen ta kniha je?" Chvilku jsem hledal, ale pak jsem zahlédl tlustou knihu s rudým obalem.
,,Mám ji. Pojď sem prosím." Rozevřel jsem ji a začal listovat v našem rodu. Nebylo to dlouhé listování, protože nikdo z nás sourozenců ještě dítě nemá, takže jsme byli hned na prvních popsaných stranách.
,,Je to ona?" Ukázal jsem prstem na pět let starý obrázek sestry.
,,Ummm, ano, určitě ano!" Mé srdce zajásalo.
,,To je... To je vaše sestra?"
,,No ano je, ale již pět let ztracená. Víte ony si jsou hodně podobné se Susan. Obě jsou milé a dobrosrdečné a pro ostatní by se rozdaly." Zavzpomínal jsem si na krásné časy se svojí sestrou i se Susie.
,,To je hezké jak o nich mluvíte"
,, Musíte mě k nim zavést! Tedy mohla by jsi prosím"
,, jistě a kdy chcete vyrazit?"
,,Hned!" Pln nadšení jsem se Sandrou vyrazil do onoho lesa.

,,Opravdu jsi to ty Amy!" Byl jsem tak šťastný že jsem Amy konečně zase spatřil.
,, Řekl jste právě Amy?" Řekla drobnější žena sedící k mně zády, na kterou jsem před chvílí promluvil.
,,Tak mi říkal jenom...Matthy? To jsi ty? Co tu děláš?" Když ji došlo že jsem to opravdu já, běžela mne obejmout, čemuž jsem se nemohl a ani nechtěl bránit.
,,Moc jsi mi chyběla sestřičko."
,,Ehm ehm. Tohle je můj mladší bratříček Matthew."
,, Proč jsi vlastně tady?" byl jsem zvědav.

Po větě, že to bude na dlouho, mě i Sandru posadila do vedlejší místnosti. Sama poté přišla s bylinkovým čajem.

,, ono celé to je složitější než to vypadá. Matka, když jezdila na ty dlouhé výlety ke své rodině, tak vlastně nikdy k rodině nejela. Jezdila do letního sídla krále Connora, kde asi si dokážeš domyslet, že neřešili pohraničí, když s námi jeho země ani nesousedí." celé mi to znělo v hlavě.

,,já jsem na to před pár lety přišla, když jsem poslala dopis naší babičce, ke které údajně měla jet. Babička mi odepsala, že u nich rozhodně není a že ji už několik let neviděla. Celé mi to docvaklo, když jsem si vzpomněla na ty posly od krále Connora. Jako královna si nemohla dovolit, aby se cokoliv dostalo na veřejnost, nebo aby se cokoliv dozvěděl otec. A když přišla na to, že já znám pravdu a mohla bych ohrozit její postavení, dala mi tři možnosti odejít, nechat se zabít či vyříznout jazyk. Pro mě měla tato situace pouze jedno východisko, musela jsem odejít. Tyhle lidi mne přijmuli za svou a žiji tady s nimi jako rodina." nadechnul jsem se že chci nějak zareagovat na její slova, ale ona dodala ,,hlavně prosím nikomu nic neříkej a nic nevíš, Jasný? mohlo by tě to ohrozit. Jasný?"

,,jasný" souhlasil jsem.

Strávili jsme zde celé odpoledne, seznámili se z lidmi a dětmi odsud a jeli zpátky domů. Bez večeře jsem si lehl do postele a v tu ránu jsem usnul. Úplně jsem zapomněl na slavnost, kterou jsem měl pořádat.

Pořádání slavnosti si na sebe tedy vzal Chris.