láska královská

6. obchodnice na tržišti

Pohled Sue
Od časného rána jsem byla na trhu, zastupovala jsem naší rodinu. Ráda prodávám protože si vždy příjemně popovídám s kupujícím.

V poslední době jde docela na odbyt heřmánek.

Pár metrů od mého stánku jsem viděla nějakou potičku mezi nějakými muži. Bohužel utíkali mým směrem. No a na mé neštěstí...

Pohled Matthyho
Šel jsem dolů po tržišti, když do mne vrazil nějaký muž asi 25 let a za ním další tři zbrojnoši.

Z dálky jsem zahlédl jak narazily do stánku, který se tím nárazem ,,rozpadl,,. Blížil jsem se k onomu stánku.

Začal jsem se nahlas smát. Sue na mne pohlédla ,, je tu něco k smíchu mladý pane?" Řekla trochu ironicky, načež jsem se musel opět začít smát.

Začal jsem jí pomáhat, a přitom jsem jí nachytal jak se na mne usmívá, hned jak si všimla, že jsem na ni pohlédl odvrátila zrak jinam. ,, Děkuji, děkuji za pomoc" řekla svým líbezným hláskem. ,, Není zač květinová vílo" při těchto slovech jsem ji prohrábl vlasy a vyndal jednu květinu. Podíval jsem se jí do očí a ukázal jí květinu.

,,heřmánek" obohatila mne informací

Usmála se na mne. ,,Mohu ti pomoci, třeba s prodejem?" Otázal jsem se. ,,Um jestli chceš." Odpověděla tak roztomile. Vyndal jsem zbylé květiny a společně jsme je roztřídili do malých krásných pletených váčků. ,,To vše ty sama?" ,,Ano většinou nemohu usnout tak pletu a na květiny chodím s malými sestřičkami"

Prodali jsme toho hodně. ,,Dobrý den" řekla taková postarší paní. ,,Ano dnes je krásně" při těchto Susaniných slovech jsme se všichni koukali na oblohu. ,, Přivedla jste si na dnes posilu? No moc vám to spolu sluší." ,,Ale co vy tady nemáte být na oslavách v paláci pri" stihl jsem jí neslušně skočit do řeči ,,omluvil jsem se na oslavách a nikdo s tím nemá problém, ke všemu rád pomáhám" odpověděl jsem asi trochu neslušně ale to situace vyžadovala.

,,O jistě již vás nebudu rušit" pověděla stařenka ,, nám to nevadí my se již stejnak balíme domů" usmála Sue na stařenku. Pochopil jsem, že mám asi balit věci do batohu.

,,Už se stmívá musím domů". při pohledu k zapadajícímu slunci bylo jasné, že ať už bydlí kdekoliv, tak za světla domů nemá šanci dojít.
,, Sama vždyť už je skoro tma?" Namítl jsem
,,Nejdu sama jde se mnou moje matka" Sue se usmála, ale trochu jinak tak nějak bolestně a radostně zároveň.
,, Co se děje? Nějak jsi posmutněla? Řekl jsem něco špatného?" Ptal jsem se.
,,Ne ne ty ne nic jsi neudělal špatně, já jen, prostě se mi těžko mluví o matce. Ona umřela před 10 lety, zrovna když se narodily Kate a Melanie."
,,To je mi líto a můžu tě tedy doprovodit?"
,,Pokud tě to nebude obtěžovat?"
,,Jak to můžeš jen říct? Moc rád s tebou půjdu. A navíc kdyby mě to mělo obtěžovat tak to nenabídnu"

Pohled Susan
Byly jsme v nejtemnější části lesa a naše konverzace jaksi postávala. ,, Takže ty máš sestry?" Prolomil toto dlouho trvající ticho Matthy.