láska královská

32. u Amelie a na cestě domů

Pohled Sue

Začalo se stmívat. Tak jo vyrazím. Adrenalin mi pulsuje tělem. Slézám ze stromu, ale sklouzla mi noha. S očekáváním prudkého pádu, jsem byla udivená když jsem tato prudká tvrdá rána se rázem přeměnila v měkkou.
,,Kampak Susie" těmito slovy se mi prozradil Matthew, on je totiž jediný kdo mi takto říká.
,, Já, co já ty jsi zavřený v pokoji ne?" Snažila jsem se to zamluvit.
,,No mám tam být, ale mě tam neudrží i kdyby se na hlavu postavili. Ale neodbočuj. Kam se chystáš?" Nenechal se Matt.
,, Díky tvé matce by nám to nefungovalo a navíc má pravdu, ty jsi princ a já jen poddaná. Ale na noc jdu k Amelii, tedy pokud mne nechá u nich přespat."
,, Další důvod navštívit svoji sestru" konstatoval s radostí ve tváři Matthew.

Pohled Matthewa
Vrátil jsem se zpět do pokoje, šel jsem spát. Vzbudil mne sluneční paprsek procházející mezerou mezi závěsy.
Ještě před snídaní jsem oznámil otci, že jedu na projížďku. Díky tomu, že nebyla poblíž matka, souhlasil.

Jel jsem do lesa k Greenstonu. Vylezl jsem  žebříku, otevřel dřevěné dveře a s pozdravem vstoupil do domu.

,, Krásné ráno přeji"

,,Dobré ráno princi" poklonila se jedna z žen.

,,Na tohle si nepotrpím, vstaňte prosím.". ,,Bohatě i stačí flustrace od matky" dodal jsem šeptem směrem k Amélii, která s úsměvem pokynula na znak, abych šel do vedlejší místnosti. Otevřel jsem dveře a tam u skříně stála mně známá žena.

,,Ahoj Susie"

,,oh, Ahoj Matte. Co ty tu?" otočila se překvapená Sue.

,,Myslím, že by stálo za to si promluvit o naší situaci. A prostě o nás dvou.". Zaklaply se dveře a my zůstali v pokoji samy. 

,,Nemyslím si, že na něco přijdeme"

,,A to jako všechno zahodíme, budeme dělat jakoby nic nebo jak si to představuješ?" 

,,nechceš se projít?" nabídl jsem.

,,já teď jdu domů, ale klidně mě můžeš doprovodit. Ale prosím pobavíme se o tom až u mě doma.

,,dobrá, jak si přeješ." vyšli jsme z pokoje, já nesoucí její kufr s pár věcmi.

,,děkuji za to, že jste mě tu nechali přespat, moc si toho vážím" rozloučila se Sue

,,Nashledanou" rozloučil jsem se.

,,My jsme vašimi dlužníky, proto co jste pro nás udělali ohledně kácení." na toto jsme se Susan reagovali pouze úsměvem. Slezli jsme dolů a vydali se na cestu ke Sue domů. 

Ta utekla jako voda.

,,pojď dál a chvilku tady počkej, odnesu si věci.". Susan odešla do svého pokoje a jak řekla, za chvilku se vrátila.

Po delší trapné chvíli jsme se oba rozhodli promluvit. Vzhledem k tomu že jsme s mluvením potkali ve stejnou dobu, oba jsme se zasmáli. Kývnutím hlavy jsem Sue naznačil, ať mluví.

Rozmýšlela se co říci a poté asi přišla na to, že neví jak nebo co má říct.

,,Tak začni ty". Jejích slov jsem dostál a začal jsem.

Také jsem na okamžik váhal co říci nebo jak začít. A musím uznat, že to není nic lehkého vymyslet, jak začít a pokračovat v konverzaci.

,,Začal bych asi tak, že se mi stýská a opravdu mi chybíš. ..."znovu jsem se zhluboka nadechl a pokračoval jsem ve své myšlence.