láska královská

33. dopis od maminky

Pohled Susan

,,Chybíš mi a ani si nedovedeš představit jak moc..." jeho slova byla krásná, ale nemohu to nechat znovu dojít tak daleko.

,,Matthew, ty víš že mi také chybíš, ale osud vše rozhodl za nás" těžko se mi to říkalo, ale musela jsem.

,,A proč to nechávat na osudu, když víme že jsme si souzeni." odvrátil Matt.

,,Ty to asi nechápeš. Karty byli rozdány dávno před námi, není nám to souzeno. Náš osud je vepsán ve hvězdách".

,,Tak pojďme přepsat hvězdy. Já s tímto nesouhlasím, já svůj, náš osud chci změnit" jeho slova hřála u srdce, ale zároveň mě to uvnitř bolelo.

,,Vždyť víš že to nejde. Ty jsi princ..." ani mě nenechal dokončit myšlenku

,,Já se svého titulu klidně vzdám, pro tebe udělám co budu moci."

,,Neblázni, jsi princ a já jen prostá vesničanka". 

,, nejsi" vyšel zpoza rohu můj otec.

,,Co? Co tu děláš, já myslela že jste s klukama v lese.?" byla jsem překvapená.

,,Jo kluci tam šli i s holkama, já jsem zůstal doma."

,,A jak jsi to myslel?" zaujala mne jeho reakce.

,,Asi ti dlužím něco, co vám možná ulehčí vaši situaci a možná mi to budeš vyčítat. Pojďte za mnou.". následovali jsme otce.

Měla jsi to dostat až k osmnáctým narozeninám, ale to nikdo nepočítal, že nastane tato situace. A navíc osmnáct ti je za pár měsíců." podal mi ještě neotevřený dopis s královskou pečetí.

,,Co je to?" zeptala jsem se snad úplně zbytečně a odpověď ,,uvidíš" mě ve zbytečnosti otázky utvrdila.

Otevírám dopis a na prvních řádcích si všímám pro mě známý rukopis. Ten dopis psala matka. V dopise stálo

 Moje milovaná Susan,

          řádky, které píši jsou pro mě bolestné. Bojím se že se nedožiji dlouhého věku, doktoři zjistili, že trpím vážnou dědičnou chorobou. Vzhledem k tomu, že čteš tyto řádky, znamená to, že jsem vás opustila dříve, než jsem vás stihla seznámit s jednou pravdou. Musím ti ledacos vysvětlit, tak se prosím posaď, protože chvilku to zabere.

        Začala bych asi tím, že nejsi lecjaká holka. Jsi princezna. Je to dědičný titul. Určitě ti již došlo, že jeden z tvých rodičů je královského původu. Bylo mi pouhých šestnáct let, když jsem potkala tvého otce. Přijel s jedním princem, jako jeho doprovod, ucházet se o mojí ruku. Hned jsem se do tvého otce zamilovala, ovšem bylo těžké celou situaci vysvětlit rodičům. I přes všechno se s tím vypořádali a moji lásku schválili. Byla jsem jedináček, tudíž mi náležil trůn. Když moji rodiče zemřeli na onu dědičnou nemoc, musela jsem se s tvým otcem ujmout vlády. Inu šlo nám to docela od ruky, i gooddomští poddaní s naší vládou byli spokojeni. Pak se narodil Jack. S tatínkem jsme se domluvili, že chceme vychovávat dítě, někde jinde než na zámku. Proto jsme se odstěhovali do Greenstonu a nechali vládu na mém rádci a našem dobrém příteli Scottovi. Každé moje těhotenství bylo riskantní, byla jsem oslabená tou nemocí. Věděla jsem že to nepřežiji, při tom posledním těhotenství s dvojčaty. Moje nemoc vrcholila, neměla jsem čas proto ti píši ještě před porodem. Už jako malá holčička jsi se na tu pozici hodila, dnes ti to bohužel nemohu říci do očí, ale jsem na tebe pyšná a přeji si aby jsi se ujala trůnu v Gooddomu. Myslím si, že se na to hodíš nejvíc. Je to pro mě opravdu bolestné, že ti tohle nemohu říci z očí do očí. Jsem na tebe neskutečně pyšná, protože vím že se o naši rodinu, kterou jsem zde společně s tebou zanechala, postaráš. Seznam ostatní s jejich tituly a situací kterou ti teď předávám. A ještě všechno nejlepší k tvým osmnáctým narozeninám.

Hlídám vás z nebe 

vaše maminka Gemma pro princeznu Susan