láska královská

15. útěk

Pohled Sue
Jenže jsem při svém útěku potkala v jídelně otce.

,,Sue co tu děláš" řekl trochu vtipně a trochu ztrápeně.
,,No já.." sklopila jsem zrak k zemi.
,, Já vím, ty chceš utéct" šokoval mě otec
,,Ano, ale jak to víš?"
,, Nemysli jsi znám tě jak své boty a vím že toho je na tebe moc. A v tomto mám pochopení."
Pousmála jsem se
,,A proto ti nebudu bránit v tvém rozhodnutí. Měj se krásně a hodně štěstí ve tvém novém životě. Hlavně se nám v pořádku někdy přijď ukázat." Usmál se na mě a dal mi pusu na čelo.
,,A teď už utíkej!" Pobídl mě.
,,Tak ahoj tati, a omluv se všem za mě, že jsem se s nimi pořádně nerozloučila."

Zabouchla jsem za sebou vstupní dveře od našeho domu a vyrazila vstříc svému novému životu. Ale kam půjdu? Nechci aby mě našel až mě začne hledat. Kam teď? Přemýšlela jsem a řekla si, hmm bude mě hledat všude takže se musím schovat někam kde mě hledat nebude. Asi si moc fandím, proč by mě měl hledat všude? Každopádně musím počítat s každou variantou.

No a pod svícnem je největší tma.
A tak jsem si pomalu a v klidu šla směrem k paláci. Nasadila jsem si masku, protože by mě mohl kdokoliv poznat, moje podobizna je totiž na každém rohu. Musela jsem jít přes les.

Kráčím si v klidu s košíkem s pár základními věcmi, když najednou.. jee to je nádhera, to je to co teď potřebuji. Krásný pohled do hloučku lučních travin a mezi nimi čtyřlístek. Bylo to pro mě naprosto uklidňující. Natolik jsem se ponořila do myšlenek, že jsem skoro ani neslyšela ty podivné zvuky za mnou.

Rukou jsem sjela k opasku a pomalu jsem vytáhla dýku. Pokračovala jsem v cestě a dělala, že o ničem nevím.
Otočila jsem se připravená k boji. Stála tam malá holčička, která jen tak pobíhala po lese. ,,Co ty tady holčičko? Ty jsi si se ztratila?"
,,Ne, já bydlím támhle" ukázala do koruny stromů.
Neměla jsem čas si s ní povídat, i kdybych sebevíc chtěla.

Dorazila jsem k bráně paláce. ,, Stůj kdo jsi?" Ozvalo se ze tmy.
,, Já... já bych se chtěla zeptat zda tu nemáte místo pro jednu osobu? Chtěla bych sloužit jako služebná v paláci."
,,No asi by se tu nějaká služebná hodila, pojďte za mnou"
Následuji osobu ve velkém brnění do velkého sálu. Rozevírají se dveře. Ale kdo to je?
Muž vedle mě se sklání takže jsem pochopila, že to mám také udělat.

,, Vaše veličenstva, princi" řekl asi protože viděl můj zmatený výraz ve tváři.

,,Tato žena se uchází o místo služebné tady v paláci" představil mě strážný.
,,Inu služebná by se nám hodila, ale ta maska?" Řekl král
,, Může dělat služebnou u prince Matthewa" doplnila ho královna.
,,No a díky té masce ho nebude zbytečně vzrušovat" vložil se do toho svým vtipem princ.
,,Inu dobrá. Doveďte ji do pokoje." Pokynul strážím král.

Odvedl mě do pokoje. ,,To je nádhera" řekla jsem když jsem vstoupila do úchvatného pokoje. ,,Na stole máte rozpis věcí a činností na každý den" hned po těchto slovech se zabouchly dveře.