dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Pohled Sue Ráno jsem vstávala dříve než ostatní, bylo ticho a já se snažila nikoho nevzbudit. Pomalu jsem otevřela rozvrzané dveře od skříně. Vytáhla jsem z ní modré kratší šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poté jsem potichu vyhrabala ze skříně ještě menší batoh a dala do něj měšec se zlaťáky. Přešla jsem do komory s jídlem, kde jsem nachytala Olivera, jak nám tam ujídá to co nám tam zbylo. A že toho nebylo moc.
Sepsala jsem si seznam a vyrazila jsem na tržiště do města. Město sice nebylo daleko, ale cesta přece jenom chvíli zabrala.
Když jsem uslyšela v dáli hluk rozzářili se mi oči, tržiště je již za vrcholkem kopce na který jsem šplhala.
Pohled mladíka Nemohl jsem spát stále jsem na ni musel myslet. Už jsem si i představil jak asi může vypadat její obličej.
Otec ještě spal, bodejť by ne já bych, nebýt včerejška, teď také spal.
Ani jsem neměl hlad a tak jsem se oblékl do všedních kalhot košile a vzal jsem si sebou plášť, bylo totiž trochu chladněji. Chtěl jsem se podívat mezi normální lidi a tak jsem se vydal na tržnici.
Nenápadně jsem se ptal lidí jak se jim daří, a dle odpovědí všech dotázaných osob jsem byl příjemně překvapen
Pohled Susan Došla jsem na tržnici, po které se rozléhala energická hudba. Bylo to uklidňující, ale i přesto jsem měla nutkání jít do rytmu. Vyzařovala jsem pozitivní energií čehož si všiml každý u koho jsem nakupovala nebo kolem koho jsem jen prošla, lépe řečeno poskočila.
Ale jeden skok jsem si mohla odpustit a to ten který zkončil na hrudi mladého muže. ,,Pardon, omlouvám se já, já..."nemohla jsem ze sebe nic dostat
Pohled mladíka Procházel jsem se z hlavou v oblacích. Z čehož mě vzbudil naráz do mého hrudníku.
Ty vlasy ta postava, můj bože, byla to ona můj luční zjev. Začala se omlouvat, ale asi byla z celé situace stejně vykolejená jako já.
Nechtěla na mne asi pohlédnout a tak koukala do země. S hlavou zkloněnou utekla pryč a ještě jednou na mne promluvila ,,moc se omlouvám". Ten její líbezný hlas. ,,Počkej přeci, stůj" rozběhl jsem se za ní.,, Já jsem Matthew" zakřičel jsem naposledy, ale nejsem si úplně jist zdali mne slyšela.
