dílo, kde hlavni postavou je prostá vesničanka Susan která touží po pravé lásce. Najde ji však? Bude to ten pravý? Kolik toho dokáže pro lásku přetrpět? Je ochotná vše riskovat?
Pohled Sue Dorazili jsme k bráně paláce. Čekají tu na nás koně. Jsou moc pěkní. Nasedli jsme na ně a sami koně nás vedli.
,,Ahoj, no kde jste? Už tu na vás čekám" ozval se nedočkavě hlas za námi. ,,Kde jsi se tam vzal?" Projeli jsme kolem Matthewa a nikdo si ho ani nevšiml. ,, Stál jsem tady" zasmál se mé přihlouplé otázce.
Celé odpoledne jsme se bavili. Naše pohledy se stále střetávaly. ,, Sue?" Oslovil mě Matthy. ,,umm Ano?" ,, Máš na mě chvilku čas, že by jsme se prošli, potřebuji s tebou něco opravdu velmi důležitého probrat" s očekáváním co se stane jsem ho následovala po malé vyšlapané cestičce na louce, na níž se konal piknik.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Copak tě trápí, Matthy?" Zeptala jsem se s radostí v hlase, jeho tvář byla ale stále vážná. ,, Víš Sue, už nějakou dobu ti to chci říct. Už když jsem tě viděl na té louce, tak jsem tak nějak cítil, ani nevím jak to říct. Prostě ti chci říct, že jsem se, od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřil, do tebe bláznivě zamiloval a chtěl bych abychom to spolu zkusili" nevěděla jsem co na to říct.
,,No tak? Prosím řekni něco. Já, já jsem tě překvapil. Ty to tak necítíš, že? Hele zapomeň na to." Matthew mluvil a nenechal mě abych ho přerušila, když skončil byla řada na mně. ,,Na to ani nemysli, tohle nezapomenu. A ano jsem překvapena, ale příjemně. Já již také nějakou dobu pociťuji nějaké city vůči tobě, je to nepopsatelné." Oba jsme na sebe chvíli koukali. Můj pohled sjel k jeho rtům. Po chvilce si toho asi všiml, přiblížil se ke mně a naklonil se a byli jsme od sebe pouze pár centimetrů.
,,Sue!, Melanie mi vzala kytičku" Teď? To si Kate nemohla vybrat jinou chvilku na hádku. Odtáhli jsme se se smíchem od sebe. ,,Hned přijdu holky" ,, Matthy, mám nápad" jeho reakce na moje slova byla pouze pozvednutí obočí. ,,Co kdyby jsme se sestěhovali? Vím je to na rychlo. Ale.." ,,Moc rád" ,,Ale já rodinu opustit nechci a hlavně nemůžu" řekla jsem trochu sklesle. ,,A vešel bych se já k vám?" ,,Matthew! Pojď !"
,,Tak holky copak se tady děje?" ,,No Melanie mi vzala květinku!" ,,To teda není pravda já jí našla první!" ,,Holky stačí tak co kdyby jsme ji dali tady Sue" vložil se do toho Matthew. ,, Děkuji" usmála jsem se na všechny a za ruku jsem táhla Matthyho k otci.
,, Otče mohu se tě na něco zeptat?" To je taky přihlouplá otázka, ale chtěla jsem to co nejvíce zdržet. ,,No jistě, na cokoliv" usmál se. Už dlouho jsem neviděla jeho úsměv, byl překrásný. ,,Bylo by u nás místo pro Matthewa?" ,,Ehm, no nebudu zapírat překvapila jsi mě, čekal jsem, že to přijde, ale takhle rychle? Nicméně jistě našlo by se místo" mrknul na Matthyho.
Pohled Matthewa Domluvil jsem se, že se nastěhuji ještě dnes, nenápadně jsem se rozloučil s matkou a otcem. Večer až padla tma jsem se vydal na cestu. Já utekl ? Ano já utekl!
