láska královská

22. propuštění Sandry

Pohled Matthewa
Proč jsem to jen dělal. Kdybych jí rovnou řekl, že jsem princ nemuselo ji to tolik zaskočit a zranit. Myšlenky tohoto typu se mi honily hlavou celou noc takže jsem vůbec nespal.
Někdo zaklepal. ,, Dále" odpověděl jsem s doměním, že je to Sandra a jde mi připravit koupel.
,,Ahoj bratře. Chci s tebou mluvit"
,,Chrisi? Co ty tady? Um jistě posaď se"
,, Víš já dozvěděl jsem se že matka s otcem něco chystají, ale tobě se to nebude líbit."
,,Co se děje? Povídej!" Atmosféra byla trochu napjatá.
,, Chtějí večer propustit Sandru"
,, Cože!!!????!!! No to snad nemyslí vážně! Já je snad *.# ugh! Proč?? Co jim udělala?"
,, Prý má na tebe špatný vliv. Tvoje reakce je celkem přehnaná na to že je to tvoje služebná. Vypadá to, že se ti líbí." provokoval Chris
,,Chrisi? Neblázni! Jen ti chci připomenout, že to byl tvůj nápad mi ji přidělit a byla to ona kdo mi vlastně zachránil život."
,,Jak víš, že jsem ji doporučil?"
,, Já..noo...ten den kdy jste to odsouhlasovali v přijímacím sále. No to jsem se chtěl rozloučit a vše ukončit" neříkalo se mi to zrovna lehko. Chrise jsem tím jak to tak vypadá překvapil, čemuž se nedivím. Ozvalo se další zaklepání, po kterém na mě bratr hodil obličej, který říkal *ale ale koho to čekáš, abych nerušil*.
,, Dále"
Sandra vešla do pokoje, ale musel jsem se omluvit.
,, dobré ráno Sandro, omlouvám se, ale musím si jít 'příjemně' popovídat s otcem a matkou."
,,To je v pořádku, mezitím připravím koupel a snídani" odpověděla Sandra a Chris bezeslovně seděl v židli. Vystřelil jsem z pokoje a přímo do jídelny.
,,Matko! Otče! Proč chcete propustit Sandru? Udělala vám snad něco? Vždyť ji ani neznáte!"
,, Matthew, uklidni se prosím" pravil král, z rodičů byl on ten klidný, matka byla přísná a chovala se podle svých slov *na úrovni svého postavení*.
,,Matthew, ty ji ale také nemáš znát je to... "
,,Jen tvá služebná? Ano matko jen má služebná, ale kdyby tu nebyla tak tu dnes už nejsem já. Laskavě se neunáhlujte ve svých rozhodnutích"
Královna, než jsem stihnul nasupeně odejít ke mně přišla, dala mi facku a chtěla odejít. Já jsem ji ovšem předešel a vrátil se do svého pokoje.

,, Děkuji Sandro za bratra. Víte já mám ho opravdu rád, i když to tak na první pohled nemusí vypadat." Můj bratr mluví na Sandru a o mě? To jsem opravdu nečekal, vždy byl takový drsný a vznešený, ale dnes mluvil k Sandře jako k sobě rovné. Udělal mi tím obrovskou radost. Chvilku jsem počkal a pak vešel do svého pokoje.
,, Vaše koupel je hotová princi a snídani máte na stole" uklonila se Sandra
,, Sandro, před Chrisem nemusíš"
,, Nemusí co? Uniká mi tu něco?"
,, Omlouvám se Matthew já nevěděla jsem"
,,V pořádku"
,,Matthew? Vy si říkáte jmény? To z vás královna nemá asi radost co?" Vrhnul jsem na něj pohled a on hned pochopil, že matka o tom nesmí vědět.
,,No dobrá tedy já se půjdu vykoupat, když dovolíte"
,,Oh omlouvám se Matthew nashledanou"
,,Jo přijď poté do severní knihovny, jo?"
,, Přijdu tam".
Co mi furt může chtít? Nebylo propuštění Sandry všechno?