Zavržená

2. Inaugurační obřad

„Dobře, to bude pro dnešek všechno. Hezký den." Slečna Ava nás propustila a všichni si začali balit svoje knihy a zvedali se k odchodu. Pro mě to byla dnes poslední hodina, takže jsem zamířila rovnou na kolej. Připravená dát si relax po nesnesitelně dlouhém týdnu. Nasadila jsem si sluchátka a zamířila dolů po schodišti a snažila jsem se vyhýbat ostatním studentům. Moje spolubydlící Lana teď v pokoji nebude. Její hodiny končí později, takže ho budu mít jen pro sebe. Stejně mám dost práce, abych se zaměstnala. Nestojím o žádný falešný lidi ve svém životě, takže nemám moc přátel. Nezajímali se o mě na střední a já se teď zase nezajímám o ně. Mojí jedinou skutečnou kamarádkou je právě Lana. Hlavně proto že je to moje spolubydlící a taky se nejde nepřáteli s někým tak zábavným a upovídaným jako je ona. Taky nejde uniknout její další kamarádce Gině. Popravdě jí nemám moc v lásce, protože se k většině chová jako mrcha, ale na mě je celkem milá. Nejsem si jistá, jestli je to upřímné nebo kvůli Laně. Tak jako tak sem tu s oběma. 

Za tento týden mám snad tunu úkolů a dnes večer je jmenování Brada jako našeho nového Alfy. Nový Alfa je většinou jmenován hned po svých dvacátých narozeninách a Brad měl dvacet už před několika měsíci. Nevím jistě proč byl obřad pozdržen, ale říká se, že Alfa Benson není se svým synem dvakrát spokojený. Něco o to že není připraven kvůli jeho nezodpovědnému chování.

Já nejsem soudce, ale co mě zavrhnul, svoji pravou družku, pochybuji že by se hodil na vůdce smečky, zvlášť tak velké jako je ta naše.

Kvůli sluchátkům a tomu že jsem nevěnovala pozornost svému okolí sem nepostřehla, že se někdo připlížil za mě při vstupu na kolej. Až na tiché chodbě na koleji se probudili moje vlčí smysly. V půlce kroku jsem pomalu vyndala sluchátka abych lépe slyšela.

„Jsi každým dnem krásnější a krásnější." Znám ten hlas. Ten, co mi dříve řekl že jsem slabá a nehodím se být po jeho boku jako Luna. A teď mi říká, jak jsem krásná? Směšný. Ušklíbla jsem se uvnitř.

Pomalu jsem se otočila směrem k Bradovi, stál uprostřed chodby, palce zastrčené v kapsách jeansů a na rtech mu hrál ujetý úsměv. Je mi z něho zle, ale spřízněné pouto mě nutí zachvět se, jak mi poskočilo srdce. Nesnáším ten pocit. Jak mě něco může nutit chtít někoho kým, tak pohrdám. Jako droga, co mě nutí dělat opak toho co chci.

„Co tu chceš?" Zamračila jsem se na něj, skřípajíc zuby. Moc dobře si pamatuju co na mě zkoušel včera. Kdyby Lana nepřišla včas, bůh ví že bych mu nezvládla odolávat dlouho. Zaprvé kvůli jeho síle, kterou mu dává gen alfy a za druhé kvůli tomu zatracenému poutu.

Jeho úsměv se změnil v zamračení nad mým chladným tónem. Začal se přibližovat ke mně, zastrašujíc mě svojí mohutnou postavou a Alfa aurou. Ale já jsem neustoupila a hleděla mu přímo do očí. Průměrný vlk by se přikrčil při pohledu na auru Alfy, ale já ne. Od doby, co jsem nebo vlastně byla jsem jeho družka, na mě nemá skoro žádný efekt.

„Neházela jsi po mě svůdné pohledy dnes ve třídě? Přišel jsem přijmout tvoje pozvání." Pozvedl svoji dlaň a pomalu mě pohladil po tváři až na krk. Moje tělo se zachvělo v odpověď kvůli poutu a já rychle o krok ustoupila. Zamračil se, ale mě to bylo jedno. Jeho dotyk by tě měl odpuzovat Ellie. Nedej se.

„Takový kus hovna jako ty bych pohledem nesváděla. Naopak, byla jsem zaslepená a říkala jsem si, jak takový hajzl může být jmenován alfou..."
Sotva jsem dokončila svoji myšlenku, když mě popadl a praštil se mnou ke zdi, kde mě uvěznil s rukama po stranách mé hlavy. Okamžitě jsem cítila, jak mi v zádech projela ostrá bolest, která naštěstí rychle pominula díky vlčímu hojení. Odolala jsem nutkání zašklebit se bolestí abych mu nedopřála to uspokojení. Pohledem jsem přelétla chodbu abych zjistila, že je pořád prázdná. Kde sakra všichni jsou, když je jeden potřebuje?!
Jemně mi hladil vlasy, zatímco si povzdechl „Teď... Ellie. Teď mě neser. Ty mě nechceš vidět nasranýho." Řekl děsivě klidně jak se jeho tvář přiblížila k mému krku. Snažila jsem se o něj odvrátit, ale za mnou byla jen zeď, není kam utéct. Uvěznil mě tu, jeho pach mě obklopuje a ničí moje odhodlání. Jeho pravá ruka opouští zeď a hladí mě po stehně. Okamžitě zalituju té sukně, co jsem si dnes oblékla. Polévá mě horko a žaludek se sevře touhou.