Zavržená

31. Sladká Janet

Moje oči jsou přilepené jen na ni, Janet, a ani se nesnažím skrývat svoje rozhořčení. Možná, že ji neznám, vzhledem k tomu, že jsem potkala teprve včera, ale rozhodně ji nenávidím. Moje instinkty mě vždycky varují pokud bych se měla mít před někým na pozoru. A nikdy se nemýlí. Právě teď mi říkají, že ona, je špatná zpráva dne.

Ona mi oplácí pohled s... úsměvem? Vypadá přesně tak krásně jako včera, dokonce i přesto, že na sobě nemá žádný make-up a je oblečená úplně obyčejně. Její hedvábné černé vlasy září ještě víc než naše naleštěná mramorová kuchyňská deska a spadají ji kolem obličeje ve tvaru srdce. V očích se jí odráží pochopení a rudé rty jsou zkroucené v úsměvu.

Ticho v místnosti je napjaté. Zdá se, že Janet je to úplně jedno. Sedí si tam jako by ji to tady patřilo, sebevědomá a bez zájmu o okolní svět. Dokonce i Joana rychle dodělala jídlo a spěchala z kuchyně pryč. Sedla jsem si vedle Dannyho, s Reaganem po mém druhém boku a přímo naproti Janet a Lexi. Avšak Janet sedí přesně naproti mně.

„Takže, chopí se někdo představování?" Zeptala se ta čůza a pohledem těkala mezi Dannym, Lexi a nakonec i Reaganem. Danny má na tváři stále zamračený pohled. Musí s ní mít nějaký problém, protože už včera to vypadalo, že ji nerad vidí.

A Reagan se ani nenamáhal s ní navázat oční kontakt. Jen tu tak sedí popíjí si svoji kávu a naprosto ignoruje svá vajíčka se slaninou. Lexi se snaží chovat nad věcí a na tváři má nonšalantní úsměv, nejspíš proto aby zmírnila napětí.

„Janet, tohle je Ellie. Raeganova Družka." Začala Lexi, jelikož nikdo jiný se k tomu neměl. Pak se otočila ke mně. „Ellie, Janet..." zarazila se, uvažujíc jak tu větu dokončit. „Je stará přítelkyně."

Janet se zachichotala což mě ještě víc iritovalo. „Ach, Lexi, nebuď tak strohá. Já jsem přece víc než jen stará známá." Zasmála se znovu a Lexi se vedle ní viditelně napjala. I Reagan se zdál být vedle mě trochu zatuhlý.

„Když říkáš, družka..." očima prohlížela Reagana, který se na ni stále ani nepodíval. „Myslíš tím daná měsícem, nebo..." Nemusela ani dokončit větu.

Vzteky sem drtila zuby, čelist zaťatou jak jsem snažila nesrazit jí ten zasranej nevinnej úsměv z držky. Rozdýchávala jsem svoje násilné myšlenky a uklidnila se. Jaká zasraná čubka se zeptá na takovou věc?! Považuje se to za hrubé, drzé a neslušné, ptát se dvou lidí jestli jsou spojeni měsíční bohyní nebo jejich vlastní vůlí.

„Janet..." Reagan na ni varovně zavrčel, čímž přivolal její stupidní nevinný úsměv zpátky k sobě. Načež se její výraz proměnil ve zmatený. Nicméně zarazila jsem ho, když jsem svoji dlaň položila na jeho paži. Jakmile se naše kůže setkali její pohled okamžitě sjel na to místo a v jejích očích jsem zahlédla záblesk něčeho zvláštního, ale jak rychle se objevil, stejně rychle i zmizel. Dokonce bych řekla, že se mi to jen zdálo, jelikož pořád hrála tu svoji nevinnost.

„Proč se staráš?" Zeptala jsem se najednou a kývla směrem k ní. „Copak to snad něco mění? On je můj a tak to prostě je. Ledaže bys měla jiné důvody k takové otázce." Všichni byli poněkud překvapení mým veřejným projevem majetnictví.

Co nejjasněji jsem se na ni usmála a ona mi to vzápětí oplatila.

„Špatně jsi mě pochopila, Ellie." Zavrtěla hlavou. „Můžu ti říkat Ellie?" Jen sem stroze přikývla. „Je mi líto jestli to vyznělo hrubě. Gratuluji k nalezení svého druha."

Zírala jsem na ni s podezřením, ale její úsměv se zdál být upřímný tak jsem vděčně kývla. Danny se najednou prudce zvedl až málem převrátil židli. Myslím, jsem ho slyšela zamumlat 'sračky' než vystřelil z místnosti pryč.