Zavržená

15. Vítejte v Red Moon

Zírala jsem na svůj odraz v zrcadle jako bych se viděla poprvé v životě. Nepoznávala jsem tu dívku v odraze. Měla dlouhé rovné blond vlasy, které končili těsně nad rameny. Plné jasně červené rty, tvářenku a dokonalý make-up. Jediné co bylo nezměněné byla barva očí.

Na sobě měla krátké upnuté šaty, s úzkými ramínky a výstřihem do V, v černé barvě, které končili uprostřed stehen. Stříbrné perlové náušnice se houpali v uších a zlatý chocker náhrdelník omotaný kolem krku. Dívka v odraze vypadala skoro jako šlapka, kterou lze spatřit v noci v temné uličce, kde si vydělává prachy bezbožnou hodinkou. Ale zároveň byla přesně tím dokonalým převlekem, který potřebuju abych se odsud nepozorovaně dostala, a k životu ji přivedla právě Lana.

Sedla jsem si na dřevěnou židli a požádala Lanu, aby mě celou pokryla sprejem. Je vyroben z přírodních materiálů jako je dřevo, jehličí, listy, tráva a jiné. Dokáže to zamaskovat jeden pach vlkodlaka před druhým. Kdokoli to použije je pro nás pak cítit jako hlína a země.

Náš pokoj je katastrofa, ani jsme se neobtěžovali s úklidem během procesu. Na posteli mi leží sportovní taška s náhradním oblečením a toaletními potřebami pro nás obě. Nemáme v plánu strávit u tety bůh ví jak dlouhou dobu. Pořád musíme myslet na školu a zkoušky už nejsou zas tak daleko.

„Okay, hotovo." Prohlásila Lana a položila plechovku spreje na stolek. Otočila se, aby si mě taky prohlédla v zrcadle. V očích má jiskru ohromení. „Nazdárek, cizinko." Mrkla na mě, zatímco jsem si nervózně kousala spodní ret.

„Vypadám jako děvka!" Vyslovila jsem nahlas svoji myšlenku a přikrčila se před svým odrazem v zrcadle.

Lana si zkřížila ruce na prsou a naklonila hlavu na stranu. „No, říkala jsi, že máš vydat jako opak sama sebe. A tvůj opak není někdo, kdo má na čele napsáno ,jsem panna'."

„Já nemám na čele napsáno ,jsem panna'." Protočila jsem oči.

„Oh, vážně? A kdy naposledy si nějaký péro našlo cestu k jakékoli tvojí díře?" zeptala se nestydatě, šokujíc mě výběrem svých slov. Otvírám pusu naprázdno nahoru a dolů, jako ryba na suchu, neschopná slova.

„Přesně jak jsem si myslela. Nikdy. Takže přijmi svoji děvkovskou stránku protože to je to jediné co ti teď může pomoct. Nevypadáš jako ty. Nejsi cítit jako ty. Nikdo tě takhle nepozná." Pohladila mojí blond paruku. „Dokonce i pach Jeho Výsosti na tobě je pryč."

Poplácala mě po rameni a přešla ke skříni, aby se převlékla se do denimových šortek a topu. Abych byla upřímná, má pravdu. Cílem je dostat se nepozorovaně z campusu a i z města, aniž by mě někdo poznal. Můj outfit přitahuje hodně pozornosti ale ne té před kterou utíkám. Reagan má určitě vlkodlaky, možná dokonce lycany, kteří sledují každý můj krok. Díky tomu věděl, že jsem včera byla u svých rodičů. Takže musím tyhle chlápky setřást ze svého ocasu. Možná mě viděli vejít na kolej, ale odejít mě už neuvidí.

Můj pach je zamaskovaný, včetně i toho slabého přetrvávajícího Reaganova pachu na mém těle. Díky Laninu spreji.

Proto se většina studentů v mé přítomnosti dneska cítila ohrožená a nikdo se neodvážil ke mně přijít. Cítili ze mě zastrašující lycanský pach. Vždycky se se strachem podívali jinam, když jsem se po nich ohlédla a někteří dokonce podřízeně odhalili svůj krk, když jsem se dívala příliš dlouho.