Zavržená

18. Tři dny

Snila jsem o páru zvláštních, hřejivých, hnědých očí, lákajících mě k sobě blíž září jasného zlata. Jsem uhranutá jejich krásou, natahuji se k nim, avšak zastavím se v půli cesty, mění se v hrozivě červené oči alfy.

Trhnutím se probudím kvůli zvuku zabouchnutých vstupních dveří od domu. Hned na to zaslechnu hluboký a jemný hlas ze zdola. Jemně se vyhrabu z postele abych nevzbudila Lanu, jelikož ona není zrovna ranní ptáče, a proplížím se z pokoje na chodbu. Už od vrchu schodiště vidím, jak Kale dole objímá svoji družku kolem pasu, zatímco co se spolu vítají polibkem. Usmívám se, vypadají jako párek teenagerů, jejichž láska je stále čerstvá a svěží.

„Eww!" nakrčím nos, protože Kale se rozhodl chytit moji tetu za zadek. Neoddělí se, ale Kale vzhlédne, překvapený mojí přítomností.

Kale je velký namakaný chlápek s tetováním doslova všude po svých svalnatých pažích. Moje teta, stojící vedle něho vypadá jako trpaslík v porovnání s jeho velikostí. Teď má na sobě jenom basketbalové šortky, tvář i tělo má pokryté prachem a špínou a z vlasů mu trčí větvička.

Došla jsem po schodech dolů k nim a jeho obočí překvapeně stoupne nahoru.

„Ellie?" Ptá se nevěřícně.

„Z masa a kostí." Odpovídám s pokývnutím. Objala bych ho, ale Kale není sentimentální typ. Takový je jen s mojí tetou, pro všechny ostatní je to velký, děsivý válečník co vás může zlomit vejpůl. Navíc má paže pořád omotané kolem svojí družky a nezdá se by jí chtěl pustit.

„Ale, co tu děláš? Neříkala jsi, že přijedeš. Ty jsi o tom věděla?" zeptal se Diany, která jen zavrtěla hlavou. „Dobře no, kdybych věděl, že přijedeš na návštěvu, byl bych včera zůstal abych tě přivítal." Usmál se na mě. „Tak moment... Nebyla jsi to náhodou ty, koho jsme včera pronásledovali?" zeptal se já v opověď přikývla.

„Za to se omlouvám. Nemohl jsem tě cítit a Alfa Jace nám neřekl kdo jsi. Ten kluk je občas tak arogantní." Vzdychl jako frustrovaný otec nad chováním svého syna. „Tak povídej, čemu vděčíme za tvoji návštěvu? Chyběli jsme ti?" Stále objímal moji tetu, ale teď stáli oba čelem ke mně, tak že se zády opírala o jeho hruď.

Teta si odfrkla. „Spíš, že utíká od svého..."

„Od stresujícího života na univerzitě." Skočila jsem tetě do řeči dřív, než mě mohla odhalit. Nenápadně jsem jí poslala prosebný pohled, aby Kaleovi neříkala skutečný důvod, proč jsem tu. Kdyby to Kale věděl osobně by Reaganovi zavolal a zabalil by mě do dárkového boxu, aby mě mohl předat. Je silně věřící ve spřízněné pouto. Moje teta ani nemůže odejít ze smečky, aniž by se za ní netáhl jako hlídací pes. Navíc je to válečník vycvičený k tomu nikdy nejít proti svým nadřízeným. A Reagan je jedním z nejvyšších.

Moje teta mě propaluje pohledem za to, že ji nutím lhát jejímu druhovi. Rozhodně z toho není nadšená.

Kale chvíli zmateně skákal pohledem mezi námi až nakonec pokrčil rameny.

„Okay, já se jdu naložit do krásně horké vany. Prosím tě udělej mi nějaká míchaná vajíčka a toast." Políbil tetu na tvář, usmál se na mě a zamířil nahoru. Po celou dobu mě teta propaluje odsuzujícím pohledem. Snažím se dívat kamkoli jinam než na ni. Až když je Kale z dohledu vzdychne si.

„Ellie, chci ti pomoct, vážně. Ale Kale je válečník, pokud bude zadržovat informace před svými nadřízenými, bude mít velmi vážné potíže. Může přijít o svojí pozici hlavního válečníka. Možná tě neudá, když zjistí pravdu, ale je to rozhodnutí, které musí učinit on." Přešla ke mně a ztlumila hlas, aby ji Kale nezaslechl svým vlčím sluchem. Ale vsadím se, že kdyby chtěl uslyšel by ji i tak.