Zavržená

24. Holčičí potlach - část 1.

!!Oznámení!!

Zdravím všechny čtenáře téhle povídky. Předně se všem moc omlouvám za tu dlouhou neakivitu. Uvědomuji si jak moc je to otravné začít číst příběh, který jeho autor nedokončí. Ale moje odmlka nebyla úmyslná.

Za uplynulý rok jsem čelila vážným zdravotním problémům a v tom období jsem neměla v hlavě místo na to řešit cokoliv jiného. Nechci zacházet do detailů, ale vím že si zasloužíte alespoň nějaké vysvětlení. Takže se svěřím, že jsem musela na operaci a podstoupit dlouhou a hodně náročnou léčbu na neurologii. 

Nejsem sice stále na  100 % zdravá ale už jsem natolik v pořádku, že mám i nějaký normální život a mohla jsem se vrátit i do práce. Proto vám s radostí oznamuji, že se vracím i k tomuto překladu. Ráda bych kapitoly zveřejňovala pravidelně a vzhledem k mojí situaci to nechám vždycky takhle na neděli. 

Děkuji vám za vaši přízeň a zalíbení v této povídce. Užijte si novou kapitolu. 

♥

⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂⁂

24. Holčičí potlach - část první.

Jsem ponořená do tajuplného příběhu, když se najednou otevřou dveře a dovnitř vpluje Lexi. Vzhlédnu od knihy a vidím jak ji na tváři hraje úsměv a oči upírá na pouta na mé zápěstí. I když jsem Reaganovi vyšla vstříc stejně mi ty zatracený pouta nechtěl sundat. Přísahám, že občas bych ho nejraději uškrtila.

„Vidím že tu máš pohodlí." Řekla pobaveně. Na oplátku jsem ji probodla pohledem, zatímco skočila na postel vedle mě. „Je to ostuda, vidět tě takhle."

„Copak nemáš přednášky, na kterých by měla být nebo tak něco?... Na rozdíl od mě, které jsou odepírány moje práva." Tu poslední část jsem jen zamumlala. Ale i tak bych vsadila všechno na to, že mě slyšela až moc dobře. Otočila jsem stránku ve své knize předstírajíc, že jsem pohlcená příběhem aby odešla. Lexi není špatný člověk, ale příbuzná toho kreténa co mě tady připoutal k posteli a šéfuje všemu kolem mě jako by byl můj otec. Krucinál, vždyť moji rodiče se ke mně takhle panovačně nikdy nechovali. Vždycky se mě ptali na můj názor a na to co bych chtěla.

Lexi si vedle mě pozdechla a uvelebila se na místě, opírajíc si záda o čelo postele zkřížila nohy v kotnících.

„Reagan je jen trochu nasranej, kvůli celé té situaci. Žádná bestie by neskákala radostí, kdyby viděla jak jejího druha označuje někdo jiný. Chci říct, co by jsi dělala ty, kdyby si viděla jak se Reagan chystá zanořit své tesáky do jiné samice." Řekla s pokrčením ramen až mě to donutilo přestat číst. Scénář který popsala mi vyskočil na mysli a já si představila jak Reagan přišpendlil Joannu k posteli, laskajíc její krk připravený ji označit... Až se mi udělalo špatně.... A nasralo mě to... Fakt hodně. Drtila jsem zuby a násilně otočila další stránku knihy, kterou jsem stále držela v rukách, až jsem ji nechtěně natrhla. Bez mrkání jsem zírala na tu stránku a prsty přejela po trhlině jež jsem způsobila.

Nejprve bych vyrvala té ženské jazyk a donutila ji ho spolknout, pak by se mé drápy postarali o každou píď jejích ženských partií. 

Jsem šokovaná násilností mých vlastních myšlenek.

„Chápeš moji pointu." Pronesla Lexi vedle mě. Zafuněla jsem, zavřela knihu a s hlasitou ránou ji hodila na noční stolek vedle postele.

„To mu pořád ale nedává právo mě tu připoutat. Jako by měl právo a dělal tak důležitá rozhodnutí o mém životě. Stále jsem svéprávný člověk se svými vlastními názory." Zkřižila jsem paže na hrudi a zírala na šedou zeď před sebou.