Zavržená

9. Dar od Prince

Táta ustoupil bokem a já polka při pohledu na mocného muže, který vešel dovnitř. Jeho póza vyřazuje aroganci, aura vyžaduje podřízenost. Cítím, jak se mi začínají potit dlaně. Žaludek mi dělá kotrmelce a mám pocit, že budu zvracet. Reaganova tvář má nečitelnou masku. Ale když se jeho oči na okamžik střetnou s mými vidím v nich záblesk. Jakoby mě načapal dělat něco pikantního co bych neměla. Nevím, jestli být vystrašená nebo začít škemrat o odpuštění.

Za jeho Výsostí vstoupil dovnitř Adrian se stejně nečitelným výrazem. Zajímalo by mě jak zjistili kde jsem. Lexi jim to říct nemohla. Nebo je to snad jen pouhá náhoda? Plánoval snad navštívit mé rodiče a jen jsme tu na sebe naprosto nešťastně narazili...?

Tak jako tak rozhodla jsem se zůstat silná a neukázat jedinou známku strachu. Tím, že jsem navštívila rodiče, jsem přece neudělala nic špatného. Nejsem jeho zajatec, nemůže mi tohle vyčítat.

„V...Vítejte Vaše Výsosti." Zajíkla se má matka, zatímco táta zavíral dveře. „Prosím udělejte si pohodlí." Ukázala na gauč. Já jsem mu neřekla ani slovo jen jsem se posunula z cesty, aby se mohli posadit. Což neudělal, místo toho se šibalsky usmál a vydal se směrem kde jsem stála.

Oblečený v bílém triku a černých jeansech vypadal božsky. Jeho boty se zastavili těsně před mými sandálky. Svoje oči zanořil do mých. Nechci vypadat jako malé vystrašené štěně takže mu jeho pohled oplácím. Necítím potřebu podřídit se mu jako obyčejný vlkodlak lycanovi. Jeho úsměv se prohlubuje cítíc můj vzdor a zvědavě pokývá hlavou.

Vzduch kolem nás je těžký, v pozadí slyším jak moji rodiče nervózně přešlapují. Odvrátím pohled abych na ně viděla a ve tváři mají jasný nesouhlas a zklamání. Nelíbí se jim moje vzdorovitost a nedostatečný respekt. Čekají, že se hned podřídím. Neochotně splním povinnost. Odhalím svůj krk v poslušnost, podívám se k zemi a zaskřípu zuby.

Cítím, jak se mi jeho ruka proplétá mezi vlasy, odhrnuje mi je a pak palcem laská svoji vášnivou značku na mém krku. Elektrický výboj mi vystřelí z toho místečka na mém krku do celého těla až se mi zkroutí prsty na nohou. Když se na něj podívám vidím vševědoucí úsměv na jeho rtech, moc dobře ví co to se mnou dělá. Ale jsem nucená zase pohlédnout dolů a nechat svůj krk odhalený.

Nesnáším to. Nenávidím, že jsem slabší a neschopná se postavit sama za sebe, stejně jako to bylo, když mě Brad tak odporně zavrhl. A teď jsem vydána na milost téhle šelmy.

Po tom, co mě naposledy přejel po vlasech, jako by mě chválil, že jsem se mu poddala jako hodný pejsek, ode mě odstoupil a přesunul se vedle mě. Svoji paži omotal kolem mého pasu a přitáhl si mě k boku a sledoval mé rodiče. Otcova čelist je zaťatá ale proti Reaganovu představení má svázané ruce.

„Je mi líto, že jsme se včera nestihli řádně představit. Měl jsem naspěch abych odvedl svoji družku." Blýsknul po našich zářivým dechberoucím úsměvem. Jsem vedle něho úplně ztuhlá s jeho rukou majetnicky omotanou kolem pasu.

„Ale teď, když jsme všichni tady, si jistě mojí družkou najdeme pár minut abychom si promluvili." Střelila jsem po něm pohledem, ale vyhnul se mu.

Pár minut?

Za pár minut mě od nich odvede a já ještě odejít nechci.

„V... Vaše Výsosti. Jsem si jistý..." Začal můj otec, ale Reagan ho přerušil se zdvořilým úsměvem.