Zavržená

17. Strach z odmítnutí

Teta Diana sledovala mě a Lanu přes stůl svýma pronikavýma hnědýma očima. Černé rovné vlasy jí kaskádovitě spadaly na záda a úzké obočí měla stažené v zamračení. Má na sobě černý top s dlouhými rukávy, které se lehce shrnou, když si opře ruce o lokty a bradu položí na spojené prsty svých rukou.

Být vizážistkou má své výhody. Vždy vypadá krásně a sebevědomě. Lana a já vypadáme jako párek puberťaček co dostal vyhubováno, zatímco se kroutíme pod upřeným pohledem mojí tety.

Po tom co jsem vypočítala události, které nás sem dovedly, na nás jen zírá s prázdným výrazem v obličeji, což mi znemožňuje poznat co si myslí. Samozřejmě jsem vynechala pár věcí, jako například ten fakt, že Reagan je princ.

Druh mojí tety, Kale, je dnes v noci součástí bojovníků na hlídce. Jelikož tu nebyl, když jsme dorazili, musel být mez vlkodlaky, kteří nás pronásledovali při překročení hranice. Přišel by mě přivítat, kdyby podle pachu poznal, že jsem to já. Ten sprej musí být sakra silný když do teď ještě nevyprchal.

„Takže si to ujasníme." Promluvila konečně teta. Olízla si rty a položila ruce na stůl.

„Jiný vlkodlak si tě nárokuje jako svoji družku, zamknul tě ve svém luxusním penthausu, který jak jsi podotkla je fantastický, ale dovolil ti chodit do školy. A pak jsi utekla pryč, protože si myslíš, že si zasloužíš trochu prostoru. A ty jsi ji následovala, protože jsi její drahá kamarádka a spolubydlící." Zabodla svůj pohled do Lany, která se na ni usmála. „Něco jsem vynechala?"

„Nope." Zavrtěla jsem hlavou a ona pomalu pokývala.

„Ale víš, je tu pár prázdných míst v tom tvém příběhu, který jsi mi řekla." Pronesla a já na ni obezřetně hleděla s očima dokořán. „Za prvé, vím že Brad, by nedovolil jinému vlkodlakovi, aby si tě nárokoval jako svoji družku jen tak přímo před ním. Možná je spřízněný s jinou ale stále mezi sebou sdílíte pouto. A tvoji rodiče, jsou si toho vědomi? Nemůžou říct tomu vlkodlakovi aby ti dal svobodu po které toužíš? Pokud to nemohou udělat a Brad taky nezabránil tomuto vlkodlakovi v jeho počínání, znamená to jen jednu jedinou věc. Tenhle vlkodlak má vyšší postavení než mají oni. Takže, Ellie, řekni mi, co skrýváš?"

Věděla jsem, že je moje teta velmi chytrá, ale netušila jsem, že je až takový genius. Zdá se, že jsem to měla tušit. Nebylo možné, aby mi to jen tak uvěřila. Můj plán není tak neprůstřelný, jak jsem si myslela.

„Já čekám. Je to Alfa?"

Lana si vedle mě odfrkla a zamumlala si pro sebe „spíš něco jako princ." Šťouchla jsem ji loktem. Vzhlédla jsem, abych se podívala na tetu Dianu. V jejích očích bylo vidět zmatení, je mi jasné že Lanu slyšela. Tázavě na mě pohlédla a mě došlo že už nemá smysl dál lhát. Moje krytí vybouchlo.

Poraženě jsem si povzdechla. „Okay, fajn. Je to druhý princ našeho Krále."

„On je co?!" vykřikla, prudce vstala až její židle přepadla dozadu. Její oči jsou vytřeštěné a dlaněmi se opírá o stůl. Pod jejím výkřikem jsem se nakrčila a stáhla se dozadu, cítíc vinnu.

„Je lycanský princ?" opatrně a pomalu jsem odpověděla otázkou, ale její ústa jsou dokořán a v šoku střídavě kouká na mě a Lanu.

Pomalu se narovnala a hleděla na nás dolů jako na pachatele hrdelního zločinu. „Ty jsi utekla od Prince?" Zeptala se, stále vypadajíc ohromená mým přiznáním. Lehce jsem přikývla a ona začala pomalu přecházet kolem jídelního stolu, zatímco si pro sebe něco mumlala. Nakonec se zastavila, přešla zpátky k nám a upřeně na nás pohlédla.