Zavržená

29. žárlivá

Sledovala jsem kapky padající dolů a mizící v odtoku sprchy. Studená sprcha mi pomáhala zchladit moji rozpálenou kůži. Ale nezmírnila bolest mezi mýma nohama. Pokud by předtím někdo řekl, že budu stát pod ledovou vodou ve sprše Prince všech zvířat, vysmála bych se dotyčnému do obličeje. Ale během krátké doby jsem byla nárokována Princem, zamčena v jeho domě jako vězeň, utekla z jeho spárů k mojí tetě, kde mě našel ve chvíli když sem měla v krku zanořené špičáky jiného. Ten o něj po té přišel a já jsem žárlivě vrčela na lycanku, obtěžovala Prince, pořád bych to ráda udělala. A teď se k tomu všemu sama měním v lycanku.

Jop, můj život už rozhodně nikdy nebude jako dřív. Tolik se toho stalo za tak krátké období. Nemůžu se vrátit v čase a nic z toho změnit, ne, i kdybych chtěla, nejde to. Všechno mě to děsí ale zároveň toužím dozvědět se víc.

Mám tolik otázek, ale pro jednu noc už toho bylo asi dost. Všechno co mi Reagan pověděl mi neustále probíhá hlavou.

Uvědomila jsem si, že je můj, ale pořád si nejsem jistá zda to dokážu přijmout. Proč by byla obyčejná holka jako já spřízněnou duší Prince? Copak je můj život jen filmem k pobavení měsíční bohyně? Co by bylo, kdybych nepůjčila Gině tu šálu? Nikdy by si Reagan neuvědomil kdo pro něj jsem a oba bychom odešli z večírku aniž bychom se potkali? Tolik různých scénářů mi probíhalo před očima. Ale žádnou odpověď jsem nedostala. Možná je to všechno prostě osud...

S povzdechem jsem vypla vodu a natáhla se pro ručník. Teplota mého těla klesla, byla jsem ve sprše skoro půl hodiny. Osušila jsem se a oblékla si zpátky své věci. Vlasy jsem si svázala do culíku. Vyšla jsem ven z koupelny a zjistila, že na posteli na mě čeká něco mňamózního. A to rozhodně nemluvím o jídle.

Regan byl pořád oblečený do kalhot a trička, ale zdálo se že je každou minutou přitažlivější. Je tu taky tác s krevetami, sklenice s džusem a vodou. Ale to není důvodem proč se mi teď sbíhají sliny. Byl rozvalený na boku a vedle sebe měl ten tác s jídlem. Blond vlasy měl rozcuchané z mého předchozího útoku na něj. Na té pěkné tvářičce se mu rozléval domýšlivý úsměv a jeho oči byli dvě zářící hvězdy jež mě vztahovaly do sebe. Očima jsem hltala jeho svalnatý hrudník a břišáky než jsem pohled sklonila o poznání níže. Přísahám, že dokážu rozeznat obrysy Reaganova ptáka.

„Hodláš na to celou noc jenom koukat nebo máš skutečně hlad?" Jeho hlas mě probudil. Olízla jsem si rty a pomalu se rozešla směrem k posteli. „A mluvím o tom tácu s jídlem." Dodal s úsměškem.

„Já vím." Probodla jsem ho pohledem a zabrala si místo na opačné straně.

„To se o to podělíme?" Zeptala jsem se s pohledem na talíř s jídlem pro jednoho.

„Ne, já už jsem vlastně něco snědl v kuchyni." Zamumlal zatímco jsem si přitáhla tác na klín.

„Chceš abych tě nakrmil?" Okamžitě jak ta slova vyřkl, se mi před očima ztvárnila erotická představa toho jak mě krmí, ale něčím úplně jiným. Odkud sakra mám takové myšlenky?

„Myslím, že bychom se nějaký čas měli vyhýbat jakémukoliv fyzickému kontaktu." Řekla jsem a spolkla obrovský knedlík který se mi utvořil v krku.

„A krmit tě považuješ za fyzický kontakt?" Zamračila jsem nad jeho pobaveným tónem.

„Ty si tohle užíváš, že ano?" Jeho úsměv se ještě rozšířil.

„Řekněme, že je příjemné sledovat jak se svíjíš jen tím co řeknu, nebo z mého doteku." Přejel mi prstem po odhalené paži až mi vyskočila husí kůže a zazubil se na mě. „Teď už víš jak jsem se já cítil celou dobu."