Zavržená

28. Spalující žár

Všichni ke mně stočili pohled. Trvalo mi několik vteřin, než mi došlo, že ten, kdo to zavrčel, jsem byla já...

V očích mi žhne zlost a... žárlivost? Dívám se přímo na ni, pořád ještě má pracky omotané kolem mého druha. Ano, mého Druha! Reagan je můj! Dokonce i můj vlk to kompletně přijímá a akceptuje. Uvnitř mojí hlavy radostně vyje a vrtí ocasem s vyplazeným jazykem.

Druh. Cítím jak to slovo vibruje skrz celé moje tělo. Rezonuje celou mojí bytostí a usazuje se mi v srdci. Můj vlk touží po lepším výhledu na jejího druha, takže přebírá pohled mých očí. Proto teď jasně modře září. Avšak, jakmile se její pohled usadí, žárlivě zavrčí na ženu s prackama pořád ještě kolem něho.

Zvláštní, že stačí záchvěv žárlivosti abych si uvědomila, že měl Reagan pravdu. Byla jsem jeho a on můj. Po celou tu dobu. Bradovo zavržení mě fakt hodně poznamenalo, že jsem si tohle neuvědomila mnohem dřív. Ale teď když je moje pouto k němu zlomené... pryč, dokážu konečně vidět pravdu.

A jak to že ta lycanská čubka pořád ještě nesundala ruce z mého druha?!

V pokoji je mrtvolné ticho, pozornost všech se obrátila přímo na nás. Lexi na mě překvapeně zírá s lehce pootevřenou pusou. Danny taky šokovaně zamrkal a po pár vteřinách se mu však na tváři usadil samolibý úsměv. Ale ten na koho jsem skutečně zvědavá je Reagan...

Stojí s hlavou lehce nakloněnou na stranu a s pohledem upřeným přímo do mých očí. Vlastně všichni na mě koukají jak na nějaký zvláštní nový druh tvora, který nikdy dřív neviděli. Copak mám něco na obličeji?

Cítím jak se mi drápy derou na povrch mých prstů, a uvnitř mě roste touha roztrhat tu černovlasou krásku. Ale zadržela jsem je uvnitř a sevřela dlaně v pěst. Otřásá mnou najednou tolik nečekaných a nových emocí. Dokonce i když mám ruce v pěst lehce se mi podél boků třesou.

„Jdi od něj pryč, Janet." Promluvila najednou Lexi a udělala krok blíž k nám třem. Zdá se, že to je jméno ty čůzy, jelikož šokovaně zamrkala a pomalu se od Reagana vzdálila.

Možná, že ji nedokážu úplně přemoct, protože je silnější než já, ale rozhodně bych prolila dost její krve dřív než by mě uzemnila.

Janet střílela pohledem ode mě k Reaganovi a v očích se jí zrcadlila nejistota a otázky. Pozorovala jsem každý její krok, čekajíc na jakýkoliv chybný pohyb. Jestli se ho opováží znovu dotknout rozpářu jí hrdlo drápy.

Je vlastně velmi hezká, to dokážu objektivně posoudit. Vedle ní si připadám nejistě a bledě. S takovým tělem musí být supermodelka nebo tak něco. Má nekonečně dlouhé nohy a křivky na těch správných místech. Ale ne příliš, sakra, přesně tak akorát.

„Hej... podívej se na mě." Odtrhla jsem oči od Janet a otočila se za smyslným hlasem jež mě lákal k sobě. Ani jsem si neuvědomila, že se Reagan pohnul. Teď stojí přímo přede mnou. Dlaní na mojí tváři drží můj pohled a soustředění přímo na sebe. Jeho dotyk mi okamžitě vhání krev do tváří a najednou je mi šílené horko.

„Přesně tak, soustřeď se na mě." Zašeptal.

Vztek a zlost pomalu odplouvají zatímco se dívám do jeho krásných očí. Připomínají mi javorový sirup. Zlatý, jemný pohled a já se nořím hlouběji a hlouběji. V tom pohledu bych se dokázala klidně utopit. Mrká na mě a šeptá mi uklidňující slova tak dlouho dokud se neuklidní i moje vlčice uvnitř a nepoloží si hlavu na vlastní tlapky.

Když jsem opět sama sebou přejedu po všech zmateným pohledem. Co se to právě stalo? Přijde mi jako bych byla někým jiným, cítila emoce, které nedokážu zvládnout. A téměř jsem ztratila kontrolu nad svým vlkem. Ještě chvíli a převzala by kontrolu nejen uvnitř mojí mysli ale i našeho těla. Vzala by na sebe svoji formu a zaútočila.