Zavržená

27. Pokrok

Ztuhle sedím na posteli, stále trochu otřesená všemi těmi zjištěními. Vlkodlačí ženy jsou křehká stvoření, která se dají snadno zlomit a ovládat. Toho lze snadno dosáhnout pomocí párovacího pouta. Ano, pouto druha je úžasné a kouzelné, ale zároveň to může být velmi nebezpečné pokud se užívá špatně.

Muži jsou ti co označují nás, my je nemůžeme označit nazpátek. Když jeho špičáky proniknou skrz kůži na ženině krku, nejen že ji tak označí jako svoji, ale ona tím přijímá podřízenost vůči jemu. Jsme pak nuceny dělat vše co náš druh řekne.

Osobně si myslím, že je to kravina, jelikož bychom si zároveň měli být rovni. A jsem si jistá, že si to nemyslím jen já, ale i ostatní ženské vlčice. Většinou jsou muži opatrní v projevování jejich autority vůči jejich družkám. Snaží se nevyužívat jejich moci nad námi. Ale jak už jsem řekla, taky lze použít pouto velmi špatným způsobem.

Pokud jsou vlčice prodávány, znamená to, že je tu velmi vysoká pravděpodobnost, že je kupují právě mužští vlkodlaci. Nejspíš nebezpeční tuláci. A pokud ano, mohou je označit násilím a připoutat je tak k sobě. Pak už by nebyly schopné postavit se sami za sebe a vzepřít se. Po označení nejsou schopné jít proti svému druhovi. Je to dokonalý nástroj jak je proměnit v osobní otrokyně. Aby jim rodily štěňata a mohly je denně zneužívat. Je mi zle, jen z myšlenky na to.

„Hej..." z myšlenek mě vytrhl měkký šepot přímo u mého ucha. Musela, jsem být fakt ponořená hluboko do sebe, jelikož Reagan vstal z pohovky a teď sedí na posteli vedle mě.

„Najdeme ty útočníky a vlčice přivedeme zpátky." Ujistil mě Reagan a pohladil mě po tváři. Pohled jeho očí je jemný, a poprvé za celou dobu v jeho očích vidím odraz emocí jež svírají moje srdce. „Jsi nějak bledá... cítíš se dobře?" Starostlivě se zamračil, přejel mě hodnotícím pohledem s dlaní pořád hladící moji tvář.

Rychle jsem zavrtěla hlavou a sebrala se. „Jo, jsem v pohodě. Jen je mi líto těch vlčic."

Smutně se usmál a pokýval hlavou. Chytil mě kolem pasu a posadil si mě k sobě na klín. Trochu jsem ztuhla, ale on si mě jen přitáhl a opřel si bradu o vršek moji hlavy. Jeho ruce mě jemně hladily po pažích a pak mi dal pusu do vlasů.

„Je to teď lepší?" Zeptal se jemně. Pomalu jsem se uklidnila v jeho náruči a jemně si povzdechla do jeho hrudi, zatímco jsem vdechovala jeho blahodárnou vůni.

„Joo." Omotala jsem své mrňavé ruce kolem jeho svalnatého těla a tváří se otřela o jeho hruď. Ukazuje mi teď úplně jinou svoji stránku a myslím, že tahle se mi zamlouvá. Mnohem lepší než ta majetnická a ovládající. Nevím, možná je to tím, že je Princ, který je zvyklý dávat příkazy a proto se tak vždy choval i vůči mě.

Chvíli jsme setrvali v objetí, užívajíc si společnost toho druhého v tichu. Prostě jen pro ten okamžik. A pak mi došlo, že můj plán částečně vyšel. Když se s ním nehádám a nevzpouzím se mu, zdá se být pečující a méně ostražitý. Dokážu teď částečně číst v jeho výrazech a přijdu si s ním nějak více propojená.

„Reagane?" Zeptala jsem se, když mě prsty pročesával vlasy. Zvedla jsem hlavu abych na něho viděla a on mi pohled tázavě oplatil.

„Pověz mi, co by se stalo, kdybych už byla spárovaná s Bradem? I tak by jsi věděl, že jsem tvoji družkou?" Stín mu zahalil tvář a jeho čelist se napjala.

„Ano." Zavrčel odpověď, čímž mě akorát víc zmátl. To přece nedává žádný smysl...

Povzdechl si, když v mém obličeji vyčetl zmatek a všechny otázky, co se mi právě honily hlavou. Přitáhl si mě zpátky k sobě.