Zavržená

14. Nově nalezená síla

Říct, že jsem měla pekelný den by bylo málo. Nejdřív mě opustila Lexi. Což by stejně v jistou chvíli musela, jelikož máme rozdílné hodiny. Ale šeptání a pohledy se poté ještě znásobili. Někteří se to ani nepokoušeli skrývat. Přestali mluvit jen když byl na blízku člověk, který by je mohl zaslechnout. Nebo když jsem na ně pohlédla. Uvědomila jsem si, že většina z nich mi nedokáže pohled opětovat, někteří dokonce vypadají jako by se mě báli. Pak jsem si vzpomněla na to, co včera říkala Lana. O tom jak se moje aura změnila. Což bude nejspíš ten důvod proč nikdo z nich neměl koule na to přijít a říct mi ty jejich sračky do očí.

Z ničeho nic se objevila ruka, která mě zatáhla do odlehlé části kampusu poblíž lesa. Skoro jsem zakřičela a zaútočila na svého únosce, ale poznala jsem ten iritující pach Staceyina parfému. Ani nedokážu rozeznat jejímu vlastní původní pach. Jako by se v tom parfému vykoupala.

„Vypadáš dobře." Zavrčela na mě.

„Kéž bych mohla říct to samé o tobě." Odsekla jsem při pohledu na její rozcuchaný vzhled. Její světlé blond vlasy vypadají roztřepené a už nejsou rovné jako dřív. Jako by se ani nesnažila se učesat. Má bledou kůži a obrovské pytle pod očima, které jsou červené a nateklé. Pokoušela se to zakrýt make-upem ale můj ostrý zrak snadno prokoukne vrstvu pudru i tvářenku. Dokonce je i vražedně oblečená v modrých korzetových šatech, které končí v půlce jejích stehen. Asi se snaží udržet na výsluní, i když každý vlkodlak ve městě ví co se děje. Brada jsem za celý den ve škole neviděla. Zdá se, že stáhnul zahanbeně ocas po tom, co byl zbaven pozice alfy.

„Asi se teď cítíš samolibě co?" Ustoupila a zkřížila ruce na prsou. „Já jsem na pokraji ztráty svého druha a ty? Ty jsi nárokována Lycanským Princem. Zdá se, že zatímco já prožívám peklo, tobě všechno vychází."

Sebevědomě jsem se na ni usmála. Líbí se mi ten pocit, že mám konečně navrch. Ona mi na střední udělala ze života peklo, ponižovala a šikanovala mě. Ukradla mi mého druha. Říkejte mi sadistko, ale jsem šťastná že teď trpí.

„Ještě si nebuď tak sebejistá, Archerová." Vysmála se mi, přikročila blíž tyčící se nade mnou o pět stop. „Ještě si tě neoznačil, takže jsi buď jen jeho hračka, která ho stejně rychle omrzí. Anebo jsi pro něj stejně ostudná jako jsi byla pro Brada. Brad tě nikdy nechtěl tak proč by tě měl chtít Princ. Nikdy ti nedá titul své družky, jsi odporná, slabá, ..."

Nenechala jsem ji dokončit. Vystřelila jsem dlaň a setkala se s její s tváří. Krk se jí zlomil do strany s takovou silou, že byste si mysleli, že je zlomený. Otisk mojí dlaně na její tváři rudě září. Šokovaně zamrká a nenávistně na mě hledí. Krev se mi vaří. Můj Vlk je v pohotovosti, připraven kdykoli zaútočit se zuřivostí. Jak se opovažuje mě takhle znevažovat! Luna nebo ne, na tohle nemá právo!!

„Mrcho!" Oči jí svítí, rty se jí zkroutili v zavrčení a vrhla se mi po krku. Můj vlk poslal svoji sílu do mých kostí a na její útok jsem odpověděla chycením jejího zápěstí a sama jsem ji popadla za krk. Jsem překvapena svými rychlými reflexy, stejně tak i Stacey, protože by měla být silnější než já. Jako budoucí Luna spárovaná s alfou by měla být schopná si mě podmanit lusknutím prstů. Zdá se, že opak je pravdou, když jsem to já, kdo ji drží pod krkem a zbavuje ji vzduchu.

Její oči jsou zastřené a zatne mi drápy do zápěstí. Vycením zuby a odhodím ji vzduchem až zády narazí do stromu nedaleko. Ozve se nechutné zapraskání. Znovu jsem šokovaná svojí silou, zatímco Stacey mohutně lapá po dechu. Vypadá pateticky. Na zemi, kašlající s očima zalitými slzami. Pomalu se sebere, aby na mě mohla nevěřícně koukat.