Zavržená

7. Zírání a drby

„Proboha, Lexi. Staráš se vůbec někdy o svý?" Daniel vydechl a přejel si rukou přes obličej. Lexi stočila svůj pohled k němu a dětinsky vyplázla jazyk. Daniel protočil oči, potřásl hlavou jako zklamaný rodič.

Kdybych nebyla zamrzlá na místě, nejspíš bych se nad jejich škádlením i zasmála. Jelikož jsou lycani našimi vůdci už dříve jsem dělala nějaký ten průzkum, jak to u nich chodí. Díky tomu vím, že i párovací proces je u nich trochu jiný než ten náš. Vlkodlaci se poté co najdou svého druha obvykle nejdříve seznámí vzájemně s rodiči a dostanou jejich požehnání. Pak se sejdou s Alfou, a nakonec se rozhodnou kdy a kde by chtěli zahájit párování. Někteří preferují veřejný obřad před celou smečkou, kde se označí kousnutím, jiní preferují soukromí lesa nebo ložnice.

U vlkodlaků s vyšším postavením se očekává označení před celou smečkou. Jako to udělali Brad a Stacey. Takové je pravidlo ve většině smeček. Poté se mohou svobodně „válet v seně" nebo jak tomu dnes říkají. Celý proces může klidně trvat i několik týdnů. Rodiče nemusejí zprvu dát své požehnání, není jednoduché domluvit schůzku s alfou, jelikož je hodně vytížený. A po to všem, pokud se rozhodnou pro veřejný obřad a označení, musí se stanovit datum a ne vždy je to v brzké době.

Pro lycany je vzácné najít svého druha. Někteří stráví na zemi staletí než najdou svého druha. Proto když už ho najdou neztrácejí čas a označí ho prakticky okamžitě. Párovací proces obvykle začne v okamžiku, kdy se setkají. Jejich zvířata si okamžitě začnou utvářet pouto, ještě dříve, než se lidské stránky fyzicky označí kousnutím do krku. Poté se mohou navzájem označit i v jejich zvířecí formě. To je tak vše, co o tom vím.

I já jsem překvapená, že mě Reagan neoznačil v okamžiku, kdy mě včera uviděl. Kdybych byla opravdu jeho družka, jak říká, kousnul by mě přede všemi a uplatnil svůj nárok. Ke svým druhům jsou majetničtí. Říkal, že je to proto, že moje vlčice stále truchlí.

Znamená to snad, že ho moje vlčice nepoznala, protože se stálé trápí pro ztracené pouto mezi mnou a Bradem?

Pořád jsem zmatená z toho že bych měla dalšího druha. Nikdy jsem o tom neslyšela.

„Kdy začínají tvé hodiny?" Ozval se najednou Reagan. Moje tělo automaticky zareagovalo na jeho hluboký hlas.

„V devět." Byla moje jediná odpověď, on jen pokýval hlavou. Ani nevím kolik hodin je teď. Telefon mám v kabelce v jeho ložnici a od včerejška sem se ho ani nedotkla. Skoro jsem na něj zapomněla. Jsem si jistá že tam najdu tunu zpráv a zmeškaných hovorů.

„Moje hodiny začínají stejně. Můžeme jet spolu." Lexi se na mě dívá s nadšeným úsměvem. Nejsem si jistá proč mě má tak ráda, když jsme se sotva seznámili. Měla jsem za to, že lycani nemají rádi stvoření, která jsou níže než oni.

„Odvezu ji." Ozval se nevrle Reagan se zamračeným obličejem.

„Ale no ták, Vaše Výsosti." Lexiin hlas je protkaný sarkasmem a já se divím že může takhle s Reaganem mluvit. „Strávil si s ní celou noc a strávíš s ní i zbytek života. Teď je řada na mě."

Její slova jsou pro mě jako rána do břicha. Vážně, strávím s ním zbytek života, jestli to je skutečně můj druh. Všechno se to zdá tak neskutečné.

Co se mi to děje?

„A proč vy dva nenecháte rozhodnutí na ní, s kým chce jet." Navrhl znenadání Daniel, nevím, jestli jsem mu vděčná nebo jen nervózní. Lexi a Reagan okamžitě otočili hlavy na mě, čekají na odpověď.