Zavržená

3. Tvá?

Venkovní vzduch je chladný, ale mě hřeje můj vlk. Měsíc je obrovský a jasný. Skoro jako by se mě snažil uklidnit svojí září. Noci s měsícem v úplňku jsou pro přeměny vlkodlaků nejlepší. Jsme silnější a naše smysly jsou intenzivnější. Cítíme větší propojení se svým vnitřním vlkem. První přeměny v životě vlkodlaka probíhají právě ve většině případů za úplňku. Můj nebyl výjimkou. Poprvé to bylo bolestivé. Kosti lámající se do různých pozic, tu noc jsem probrečela. Časem jsem si zvykla a s každou proměnou to bolí méně.

Po inauguračním obřadu se většina vlkodlaků přesune do lesa, kde se promění do své vlčí podoby. Nikdy nezmeškáme šanci na proměnu v úplňku. Brad by nás jako nový Alfa měl vést do lesů, všichni bychom měli vít na měsíc celou noc. Já se k nim však dnes v noci nepřidám. Všechno, co souvisí s Bradem mě dráždí. Doufám, že se moje vlčice brzy uzdraví abych si mohla najít nespárovaného vlka v jiné smečce a z téhle vypadnout. Vyrostla jsem tu, žiju tu celý svůj život i moje rodina a sice svoji smečku miluju, ale pokud se chci skutečně pohnout dopředu musím se odpoutat od toho zmrda.

„Tady jsi. Všude tě hledám!" Slyším za sebou úlevný oddech, což mě probudí z mých myšlenek. Když se otočím vidím Lanu jak stojí ve vstupu na balkon. Vypadá ztraceně a popadá dech. Něco se muselo stát. Balkon je až na nás prázdný, všichni se přesunuli dovnitř aby sledovali Bradovo jmenování. Ale celý dům je ponořen do ticha, což je nezvyklé. Brad by právě teď měl být jmenován a všichni by měli vít nadšením. Stáhla jsem obočí podezřením a Lana vydechuje úlevou, ale vypadá...vyděšeně?

„Co se stalo?" Ptám se pomalu a pohnu se směrem k ní. Je zarážená, na tváři nejistý a zmatený výraz.

„Nejsem si jistá, ale... volají tě dovnitř." Oznamuje mi. Zaplavuje mě strach a celá ztuhnu. Proto je uvnitř takové ticho? Kvůli mně? Ale proč? Napadá mě jediný důvod, proč by zastavili obřad... Vědí o tom, že jsem Bradova pravá družka. Hrůzou vykulenými oči zírám na Lanu. Je taky zmatená, neví, proč mě předvolali. Tohle je zlý. Tohle fakt zlý. Pokud Alfa Benson ví o mě a Bradovi, donutí ho zlomit svoje pouto se Stacey a označit mě. A i když mě pořád celkem přitahuje nechci ho nikde poblíž sebe. Je to zapeklitá situace. Jak to mohli zjistit? To jim to Brad vykecal? To nedává smysl. Proč by to dělal? Jasně dal najevo co chce, když označil Stacey jako svoji družku místo mě.

„Jsi v pořádku?" Ptá se mě Lana. Asi si všimla mého bílého obličeje. Rychle jsem zatřepala hlavou a nasadila falešný úsměv.

„Jo, fajn. Jen sem trochu překvapená." Zalžu. Přikývne popadne mě za ruku a vede mě dovnitř.

„Musíme si pospíšit."

Okamžitě cítím to napětí ve vzduchu. Celý prostor je ztichlý jako by v něm nebyli stovky vlkodlaků. Dům smečky je obrovský, někteří vlkodlaci žijí přímo tady, jako třeba Alfa s rodinou, jeho beta a další s vyšším postavením. Jsou tu i nějaké omegy, kteří tu žijí jako služebnictvo a pak tu jsou sirotci.

Každý se na mě otočí hned co vkročím do sálu. Udělali mi uličku abych mohla projít skrz. Lana už se mnou není a já jsem nervózní ze všech těch pohledů. Kromě toho cítím silnou mocnou auru v předu, hádám že tam bude princ. Ani náš Alfa nemá tak silnou auru. Spolknu nervozitu, zpocené dlaně otřu do šatů, než pokročím dopředu. Další lidé mi ustupují z cesty a čím blíž jsem tím víc jich má skloněnou hlavu s odhaleným krkem na znamení podřízenosti. Zabodnu oči přímo do podlahy. Aura je čím dál mocnější. Ve vzduchu se vznáší silný zemitý mužský pach smíchaný s drahou kolínskou. Je to nebeská vůně, nemůžu odolat nadechnout se zhluboka a nabrat víc té vůně. Vnitřnosti mám sevřené očekáváním.