Zavržená

25. Holčičí potlach - 2. část

25. Holčičí potlach - část druhá

Za pár minut už jsme měli krabici s pizzou otevřenou uprostřed postele. Každá jsme měli trojúhelníček pizzy v jedné ruce a plechovku sody v druhé. Slastně jsme zamručely a vychutnávali si jemně pálivou chuť pizzy s chilli papričkami.

Lexi musela brzy odejít kvůli škole a projektu, který potřebovala dokončit v knihovně. S Lanou jsme ji zamávaly na rozloučenou zatímco vytancovala ze dveří s ještě napůl nakousaným kouskem pizzy v ruce. Jakmile se za ní zabouchly dveře a ozývala se jen vzdalující se ozvěna jejích kroků po chodbě, Lana si okamžitě hupsla vedle mě s úsměvem od ucha k uchu.

„Měla si vidět to letadlo, kterým jsme letěli zpátky. Mělo vlastní ložnici, Ellie. A ty jsi byla v ní. A taky nóbl jídlo, které chutnalo zatraceně dobře a ..."

Zasmála jsem se nahlas nad Laniným nadšením, šťastná, že je v pořádku vezmu-li v potaz to, že za sebou nechala svého druha. Ale taky by to jen mohla předstírat, aby zakryla skutečnou bolest.

„Bezva, jsem ráda, že ses bavila." Protočila jsem oči zatímco ona pořád blábolila o jídle. „Řekni mi jak se držíš?" Pokynula jsem hlavou a očima studovala její reakci. Trochu se zaxichtila, pak potřásla hlavou a opět se sebrala.

„Jsem v pohodě." Zkřížila si nohy jednu přes druhou. „Ale dost o mě. Ty jsi ta co byla násilím téměř označená od toho kreténa. Doufám že se nedostal příliš hluboko." Hodila na mě starostlivý pohled a zároveň skenovala můj krk. Vzpomněla jsem si na tu scénu ještě jednou, jako bych si v hlavě přehrávala vlastní horor. Možná z toho budu mít ještě noční můry.

„Naštěstí se Reagan objevil v čas." Pak Bradův zakrvácený obličej opět vyskočil v mojí mysli až jsem znechuceně zkřivila tvář. Další noční můra do sbírky.

„Nevíš náhodou co se stalo s Bradem po tom co jsem odpadla? Nechali ho tam?" Zeptala jsem se zvědavě a usrkla ze své plechovky se sodou.

Lana si povzdechla, na tváři lítostivý pohled a smutný úsměv na rtech. „Lexi mi řekla všechno co se stalo během letu. Bradovo tělo zůstalo opuštěné v lese, mezitím co mě šli vyzvednout do domu tvojí tety. Nicméně po kampusu kolují jisté zvěsti." Moje zvědavost stoupla. Naklonila jsem se blíž dožadujíc se více informací.

„Jaké zvěsti?" Zvedla jsem obočí.

„No, zdá se, že z Red Mood povolali Alfu Bensona aby přijel a vyzvedl si svého syna. Byl ve vážném stavu, špičáky pryč, několik zlomenin, nehojil se. Zdá se, že nakonec přece jen bude budoucím Alfou syn Bety." Pokrčila nakonec rameny zatímco moje tvář byla sklíčená. Bradem opovrhuji, ale slyšet v jakém je teď stavu... Tohle si nezaslouží. Ať se stalo cokoli, tohle ne. Ztratil všechno, kvůli hloupé chybě. Co to plácáš Ellie!? Snažil se tě označit i když už měl družku.

„To není všechno, Ellie." Promluvila Lana. Otočila jsem se k ní, ležela na boku s rukou ohnutou v lokti si podpírala hlavu. „Lexi, říkala něco o tom, že bude čelit soudnímu procesu před radou." Zděšeně jsem zalapala po dechu a zakryla si pusu rukou. Copak už si nevytrpěl dost. Soudní proces před radou je něco pro vlkodlaky s nejhorší kriminalní reputací. Dokonce ani tuláci, kteří poruší zákon nejsou předvedeni před radu. Nikdo kdo před ni předstoupí z toho nevyjde lacino. A tresty, jež udělují bývají drsné.

„A... Ale proč? Copak nebyl potrestaný už dost?" bezmocně jsem vzlykla, cítíc se extrémně zodpovědná za to co se Bradovy stalo. Mít vytržené špičáky je jeden z nejhorších trestů jaké pro vlkodlaky existují, a teď ještě tohle!