Zavržená

5. Pokušení v ložnici

Ukázalo se, že jedeme do působivě velkého penthousu a ne, není v Kanadě. Oválné stěny od podlahy ke stropu tvořené především ze skla, dávající ten nejúžasnější výhled na město. V obývacím pokoji jsou dvě obrovské zahnuté sedačky s bílými, šedými a černými polštáři. Dřevěná podlaha je hladká a strop je nebesky vysoký. Je tu bar a vzadu točité schodiště které vede do patra. Reagan mě táhne ke schodišti, zatímco já se v úžasu rozhlížím.

Reagan. Líbí se mi, jak to zní.

„Ostatní asi už spí." Pronesl jakoby nic. „Seznámíš se s nimi zítra."

„Ostatní?" Kráčíme po dlouhé chodbě v patře směrem k obrovským dveřím na konci. To bude asi hlavní ložnice.

„Moji přátelé." Otáčí klikou a otevírá mi dveře abych mohla vejít. Uprostřed je obrovská královsky velká postel s šedo-bílím povlečením. Osvětlení je tlumené a šedé zdi dodávají pokoji ještě tmavší vzhled. Závěsy jsou zatažené a svítí tu jen jedna lampa. Naproti jsou další dvoje dveře. Hádám, že vedou do šatny a do koupelny. Celé vybavení domu je lehce extravagantní ale s náznakem elegance.

Reaganova vůně je tu výraznější, útočí na mé smysly, plní moji mysl různými představami. Otáčím se, když slyším, jak Reagan zavřel dveře, a teď míří přes pokoj ke mně.

„Hm... Kde budu spát?" Ptám se a obezřetně ho sleduji.

„Tady samozřejmě." Prošel kolem mě, dopadl na postel a začal si sundávat boty.

„A ty?" Děsím se odpovědi. Zastavil se v pohybu a pohlédl na mě, obočí stažené. Potí se mi dlaně, čekám na jeho odpověď.

„Taky tady."

„Ale to přece nejde!" Rychle protestuji, oči doširoka. Jestli budeme spát spolu v tomhle pokoji, nevím, jestli budu stejně nevinná i ráno. Reagan rychle sundal i svoji druhou botu a teď se nade mnou tyčí jako hora. Jeho postoj i aura jsou zastrašující, nutí mě udělat krok vzad.

„Něco si vyjasníme. To že jsem si tě neoznačil přede všemi ve chvíli, kdy jsem tě poprvé uviděl, ještě neznamená že ti dám nějaký prostor. Nechávám tě volnou bez mého kousnutí na tom tvém pěkném krčku, jen proto že tvoje vlčice se ještě úplně nevzpamatovala."

Teď už jsem zády přitisknutá ke zdi, stále se ke mně přibližuje a já nemám kam jinam utéct. Uvězní mě s rukou vedle mé hlavy, zatímco ji zakláním abych na něho viděla. Vypadá vytočeně jako by se musel hodně ovládat.

Sklání hlavu k mojí, naše rty se skoro dotýkají, když syčí „Ale nemysli si ani na vteřinu že si budu odpírat mít tě každým jiným možným způsobem." Jeho oči se přesunuli na můj krk a prsa, viditelně potemněly. Polkla jsem, když se přitiskl ještě blíž. Mezi námi už není ani milimetr prostoru. Jeho rty na mém krku mi vyvolávají elektrizující chvění po celém těle. Z úst mi uniká nevědomé zasténání.

To jsem byla já? Zněla jsem jako jedna z těch pornohvězd.

Reagan nepřestává, k polibkům na krku přidává svůj jazyk. Olízne jedno místo, než ho uchopí mezi zuby. Moje boky samovolně přirazí k jeho, z úst mi uniká slastné zalapání po dechu. Jeho velká ruka mě přidržuje v pase, zatímco nepřestává kousat to místečko na mém krku. A tentokrát sténám hlasitěji než předtím.

Odtáhne se se zamručením, aby si prohlédl svoji práci. „Tak. To je lepší." Odstoupí a blýskne po mě úsměvem. „Jdu do sprchy. Chceš se ke mně přidat?"Tón jeho hlasu je hluboký a svůdný.
„Budese ti to líbit, slibuju." Přemlouvá mě. Vnitřnosti mám stažené a jsem v pokušení přijmout.