Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

Copak ty mě nechceš?

Byla jsem přitisknutá k Tomovi, zatímco naše jazyky sváděly válku. Pomalu mi začal sundávat šaty a já nebyla pozadu s jeho oblečením. Když jsme byly oba jen ve spodním prádle, mi začal vyzvánět telefon.

,, Neber to." zamumlal Tom do mého krku, jen jsem kývla na souhlas a přitiskla svoje rty na ty Tomovi. Po chvíli skutečně můj telefon ztichl a my se chystali pomalu přemístit do ložnice. Ale než se nám to povedlo, můj telefon začal zase vyzvánět. Tom jen zamumlal tu samou větu, ale já jsem ho odstrčila a šla rychle pro telefon. Volal kdo jiný než Tyler. Jen jsem zaklela a zvedla hovor.

,, Co chceš?!" zeptala jsem se poměrně nevrle.

,, Co chci? Aime, poslala si mě do prdele a odjela někam s tvým Ex! A nikomu nezvedáš telefon! Si v pořádku?" Pane bože!

,, Jsem v pohodě a poslala jsem tě do prdele, protože jsem byla naštvaná." řekla jsem a otočila se na Toma. Vypadal zmateně a zároveň nedočkavě.

,, Tak kde si? Přijedu za tebou." A sakra!

,, Ne nejezdi, jsem v pohodě. Tom mě odvezl domů a odjel. Už půjdu spát."

,, Dobře, dobrou."

Rychle jsem zavěsila a vydala se zpátky k Tomovi. Ten se ale začal oblékat.

,, Co se děje? Myslela jsem že budeme pokračovat." nic mi na to neřekl a posbíral ještě pár posledních věcí ,, Copak ty mě nechceš?"

,, Jasně že tě chci! Chci tě tak kurva moc! Chci líbat každý kousek tvého těla... Ale neudělám to."

,, Proč?"

,, Protože ty to nechceš!" řekl nahlas skoro až zakřičel.

,, Chci tě." řekla jsem trochu vystrašeně.

,, Nechceš, jen si ráda hraješ. Ty lidi jen naladíš a potom je necháš! Protože to lidi jako ty dělají!"

,, Lidi jako já!?" začala jsem najednou křičet já a u toho se začala oblékat.

,, Jo, nevím. Možná máš tuhle potřebu protože tvoje matka brala drogy. A tvůj otec je mrtvej. A když si říkala že je to tvoje chyba? Byla! Protože ty vždycky všechno pokazíš!" křičel na mě. Nevím co mu jde? První říká že ráda manipuluji a teď že je moje vina že je můj otec mrtvý. O co mu sakra jde? Nevím ale jestli ještě něco řekne už se asi rozbrečím ,, Možná tvůj otec chtěl chcípnul když viděl jaká opravdu si." řekl ale už víc v klidu. To už jsem nevydržela a vrazila mu obrovskou facku až se za to místo chytil.

,, Vypadni." řekla jsem a už mi začali téct slzy. Jen na mě koukal a v jeho výrazu jsem viděla lítost.

,, Aime, omlouvám se. Já-já nevím co to do mě vjelo. Prosím neplač." řekl ale já už jsem mu to nežrala. Chtěl mě obejmout ale to jsem mu nedovolila. Odstrčila jsem ho. Nechtěla jsem ho tu.

,, Vypadni!" zakřičela jsem na něj a odešla do ložnice. Začala jsem brečet a křičet do polštáře. Ne protože odešel. Protože jsem udělala stejnou chybu, jako před lety. Že jsem si ho pustila k tělu.
Nevěděla jsem co dělat tak jsem zavolala Tylerovi. Řekla jsem mu že nemůžu spát ať přijde. A opravdu do 20 minut tu byl. Společně jsme se šly podívat na film, jak jinak než že jsem u něj usnula.

Potom už jsem cítila jak mě silné paže berou do náruči a odnáší. Položil mě do postele a lehl si za mnou. Víc jsem se k němu přitulila a společně jsme usnuly.

Tak je tu další kapitola! Ještě jednou děkuji za 1K! Uvidíme se u další kapči. Luv u Car