Maybe we'll leave together [ DOKONČENO ]

,,Miluješ ho vůbec?"

Pohled Aime:

Doprdele! Mám hlavu jako střep a moje oči jakoby nikdy neviděly světlo. Po to co si promnu oči, pocítím zvláštní pocit v žaludku. Budu zvracet! Hned jsem si sedla a chtěla vstát ale někdo mi dál kýbl rovnou před pusu, tak jsem to prostě pustila. No co? Lepší než to zadržovat! Pocítila jsem jak mi někdo drží vlasy a hladí po zádech. Když jsem skončila tak jsem si lehla zpět do původní pozice. Dotyčný odešel dřív než jsem se stihla podívat kdo to vlastně je. Po pár sekundách si zpět sednu a podívám se po místnosti. Ne, ne a ještě jednou ne! To je zlej sen!

,, Dobré ráno. Vyspala si se?" zeptal se mezi dveřmi z koupelny.

,, Co tu dělám?" odpověděla jsem na otázku, otázkou. Jen si povzdechl a rozešel se ke mně. 

,, No včera večer si to přehnala a tak jsem tě odvezl sem." 

,, A jak si mě našel? Nebo co? Nechápu, promiň" nechtěla jsem na něj být hnusná ale byla. Možná proto že mám kocovinu jako kráva. Jen mi ukázal zvednutý ukazováček na znamení toho že mám počkat. Tom odešel z pokoje a když se vrátil držel v ruce sklenku s vodou a v druhé ruce aspirin. Hned jsem si to od něj převzala a rychle prášek zapila ,, Děkuji" špitnu.

,, To je jen maličkost. To takže včera večer jsem nemohl usnout, protože jsem myslel na...tebe... A tak jsem se rozhodl jet k tobě domů, ale tam si nebyla. Podíval jsem se na internet a doufal že najdu nějaké fotky nebo cokoliv. A taky že našel. Ten bar jsem poznal a proto jsem se tam hned vydal. Když jsem tě viděl, chtěl jsem jít za tebou a říct ti tu jednu věc, kterou jsem ti chtěl říct ale málem si omdlela... Kdybych tě nechytil. Tak jsem tě vzal ven a snažil se tě zeptat jak ti je ale ty si začala smát. A tak jsem tě odvezl sem. Převlékl jsem tě a lehl si za tebou. Po chvíli si se probudila a zeptala se mě jestli tě miluju a nebo si jen rozptýlení. Řekl jsem ti ať zavřeš oči a potom si se ke přitulila a usnula si." dovyprávěl svůj příběh a já se nestačila divit. 

,, Aha, dobře. A co si mi tak nutně potřeboval říct?" zeptala jsem se a na vteřinu uhnula pohledem. 

,, Všechno nejlepší, Aime." řekne a já se k němu rychle otočím. Jen na něj vykulím oči a opět se nestačím divit. Vzpomněl si... On si vzpomněl na moje narozeniny. No jo! Já mám narozeniny! Jen se něj usměju a obejmu ho. První byl zaražený ale obejmutí mi vrátí ,, Mám to brát jako díky?" zeptal se ale z objetí mě nepouštěl. Ani jsem to nechtěla. Chtěla jsem tam zůstat navždy. Na jeho otázku jen odpovím přikývnutím. Po chvíli si to uvědomím.

,, Kolik je hodin? Pane bože! Co Zend?! A Tyler? Vzpomněl si na moje narozeniny někdo?!" vyhrknu na něj všechny otázky a on se jen zasměje.

,, Takže je asi jedna odpoledne. Zendayu odvezl Haz a Tyler ti volal... pětkrát." řekl a poslední slovo spíše neslyšně ,, Zvedl jsem to..." 

,, Cože?!" vyhrknu. Tyler na mě bude naštvaný že jsem s Tomem ,, Co si mu řekl?" 

,, Jen že si u mě a že až se vzbudíš tak zavoláš. Ale on odmítal a řekl že si pro tebe přijde takže chtěl moji adresu. Já mu řekl že jak se vzbudíš tak zavoláš." Dobře takže ne že umřu já ale umře i Tom. Skvěle Hollande!

,, Dobře." zašeptala jsem.

,, Zlobíš se?"

,, Ne, nezlobím. Jak bych mohla? Pomohl si mi a já ti děkuji ale už se nemůžeme jinak vidět." řeknu a vstanu. Což byla chyba protože jsem málem spadla na zem, nebýt Toma. 

,, Cože? Jak to myslíš? Já myslel že jsme v pohodě. Já vím že to co jsem řekl bylo hnusný al-" nedořekne větu protože začnu mluvit já.

,, Ano bylo to hnusný. Ale o to teď nejde. Už jsem ti dávno odpustila. Ale o to prostě nejde. Já prostě...já-" řeknu zmateně ale než něco řeknu ozve se můj žaludek s dalším nákladem. Hned vběhnu do koupelny k záchodu a začnu zvracet. Tom hned přiběhne a podrží mi vlasy a zase mě začne hladit po zádech. 

,, Tohle nechceš vidět." řeknu jak skončím. Jen se uchechtne a podá mi nějaký kapesní, který přijmu. Rozejdu se k umyvadlu a vypláchnu si pusu a namočím ruce se kterými přejedu přes celý můj obličej. Tom mě celou dobu pozoruje a mně to začíná štvát. 

,, Proč se už nemůžeme vidět?" řekl potichu ke mně. Jakoby mu to bylo líto. To mě ano. Protože i přes to všechno, k němu stále něco cítím. Něco co mě nutí být k němu upřímná a být prostě sama sebou. Nic mu na to neřeknu a jdu do ložnice pro svoje oblečení který si začnu oblékat. Až teď mi došlo že nemám podprsenku. Bylo mi to celkem jedno. Přeci Tom mě už nahou viděl         ,, Sakra Aime!" řekne a praští do stolu.

,, Chceš to slyšet? Fajn! Protože mám Tylera a vždy když si v mé přítomnosti na něj zapomínám. A to by se dít nemělo. Nechci se do tebe zamilovat! I když už se možná stalo! Ale jde o to že já nechci další bolest! A ty si mi ji dal! Pamatuješ? Nic víc! Vzal si mi všechno co jsem v té době měla. Moje štěstí. Moje srdce. Moje staré já. Moje tělo. A já ti dala všechno! I přesto všechno chci být s tebou. Ale zároveň nechci." řeknu a snažím se popadnout dech. 

,, Myslíš si že jsem ti vzal všechno?! To ty si vzala vzala moje všechno! Vzala sis věc, kterou jsem nikdy nikomu nedal až na tebe. Vzala sis mě! Vzala sis tu část mě kterou jsem tak miloval a byl jsem se sebou spokojený a potom si odešla a vzala sis ji sebou! A proč bys nemohla se do mě zamilovat? Sama si to řekla! Chceš mě a já chci tebe. Kde je problém?!" řekne a mě se zatajil dech. Chci ho? Ano, chci ale nemůžu ,, Miluješ ho, vůbec?" 

,, Miluju tebe..." zašeptám ani nevím proč to říkám ,, Miluju a to je ten problém. Je to chyba!" řeknu a začnu brečet ani si to neuvědomuji. 

,, Možná bychom měli dělat chyby častěji." řekne a rozejde se ke mně a sladce mě políbí. V břiše se mi rozletí milion motýlků a proto polibek prohloubím ,, Miluju tě Aime." 

,, Taky tě miluju." řeknu a znovu se políbíme. 

,, Něco pro tebe mám." řekne a přejde k nočnímu stolečku, vytáhne krabičku a podá mi ji do rukou. Když krabičku otevřu, uvidím krásný náhrdelník s písmenem A. ( V mediích )

,, Pane bože! Je krásný! Děkuji." řeknu a dám mu pusu na tvář. Náhrdelník si vezme a připne mi ho na krk. 

Teď jsem nemohla být šťastnější...

Další kapitola Venkuuu!!! Všechno nejlepší Aime!